Co je aikidó
Aikidó je bojové umění, obranná disciplína, zformovaná na základě
starých škol budžucu (bojové umění) ozbrojených i neozbrojených. Je to
moderní bojová disciplína, nové budó (gendai budó nebo šinbudó). Je to pohybová aktivita a současně cvičení určené k rozvoji mentálních
kvalit jedince a zlepšení mezilidských vztahů. Samotné techniky aikidó
jsou založené na kruhovém pohybu, přirozeném postoji, častém přemisťování,
vychylování "protivníka" a využívání jeho pohybu a síly. Součástí
cvičení aikidó může být znehybnění pomocí pák, tlaků na citlivé
body, hodů a v omezené míře i úderů (atemi). Správně provedená
technika aikidó umožňuje překonat sílu jemností.
Aikidó vzniklo v první polovině 20. století především díky úsilí Moriheie Uešiby (1883 - 1969), který je označován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů novodobých bojových umění. Morihei Uešiba, ósensei (velký učitel), nebo také Aiki kaisó (zakladatel), vyučoval "svou formu džúdžucu" především v období před II. světovou válkou. Jeho cvičení bylo ovlivněno starou školou Daitó rjú džúdžucu (respektive aikidžucu, dnes také aikibudó), kterou cvičil v rozmezí let 1915 - 1937 jako žák Sókaku Takedy. Uešiba se předtím věnoval také dalším školám jako Tenšin šinjó rjú a Goto ha Jagjú šingan rjú džúdžucu, modernímu džúdó, džúkendó (boj s bajonetem) a snad i zbraňovým systémům Jagjú šinkage rjú či Kašima šintó rjú, které tak mohly vznik aikidó ovlivnit.Uešiba byl ovlivněn také duchovním studiem pod vedením Onisabura Degučiho, vůdce šintoistické sekty ómoto kjó. Studium šintoistické tradice, buddhistických textů, kontakt s Degučim, ale také zapojení Japonska do II. světové války zřejmě vedly Uešibu k postupnému rozhodnutí změnit směr, kterým se mělo jeho bojové umění ubírat. V roce 1942 byl japonským Ministerstvem školství přijat název aikidó (ai = harmonie, ki = energie, dó = cesta, tedy cesta harmonie energií) a přestože bylo toto nové umění přiřazeno pod správu vládou kontrolované Dai Nihon Butokukai (Velká asociace japonských bojových ctností), Uešiba odešel z Tokia do ústraní, kde se měl věnovat duchovnímu studiu a rozvoji nového aikidó. Usadil se v městečku Iwama, kde zůstal až do své smrti v roce 1969. Poválečný rozvoj aikidó ovlivnili Uešibovi první žáci (Šioda, Tomiki) a také jeho syn Kiššómaru. Ósensei, ačkoliv dále vyučoval a představoval své bojové umění na mnoha místech, se stal především symbolem, jakousi vznešenou osobností aikidó.V padesátých a šedesátých letech převzal hlavní odpovědnost za cvičení aikidó v tokijském Kobukan dódžó rodiny Uešiba (později přejmenované na Honbu dódžó) Moriheiův syn Kiššómaru (1921 - 1999), který měl značný vliv na současné aikidó a mnoho učitelů linie Aikikai (organizace pro rozvoj aikidó). Tento "hlavní" systém aikidó, nejrozšířenější v celém světě se vyznačuje uvolněným a přirozeným pohybem bez extrémních pozic a technik. Už za Osenseiova života vznikaly další školy a typy aikidó s větší či menší podporou zakladatele. První a velmi významnou školou byla Jošinkan aikidó, založená Gózó Šiodou už na začátku padesátých let, která se vyznačuje dynamickou a tvrdou obrannou technikou, která byla často uplatňovaná při výcviku policie v Japonsku. Dalším specifickým stylem je Tomiki aikidó, zřejmě jediná soutěžní forma aikidó, kterou přes zakladatelův nesouhlas vytvořil aktivní učitel džúdó Kendži Tomiki. Linie Aikikai, škola rodiny Uešiba, nejprve šířila své aikidó pouze v Japonsku. Později se aikidó dostalo do zahraničí prostřednictvím mladých studentů aikidó, kteří cestovali, aby studovali na vysokých školách v Evropě i jinde, nebo naopak díky nadšení cizinců zaměstnaných a přechodně žijících v Japonsku. K rozvoji aikidó ve světě významně přispěl Kóiči Tohei, který ho představil na začátku šedesátých let ve Spojených státech. Tohei nejprve jako představitel linie Aikikai později vytvořil vlastní pojetí aikidó (Šinsin Toicu aikidó), vyzdvihující "ki" jako hlavní princip a hybnou sílu aikidó.
webmaster Tenšin dódžó 2006 - 2011 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
Po zakladatelově smrti byl Kiššómaru Uešiba
jmenován druhým Dóšu (vedoucí cesty) stejně jako o třicet let později,
jeho syn Moriteru. Znamená to, že odpovědnost za přenos
aikidó bez ohledu na senioritu či zásluhy rozličných učitelů aikidó zůstává
dědictvím rodiny Uešiba. Ve většině zemí, kde je aikidó vyučováno má
Aikikai své oficiálně jmenované představitele, kteří jsou za cvičení v této
zemi odpovědní. Mnohdy je těchto oficiálně jmenovaných (či tolerovaných)
představitelů více a mnohde se jejich pojetí oficiální linie aikidó liší
a jak se zdá, vedoucím představitelům světového aikidó to nečiní problém.
Zastávají zřejmě racionální postoj a vítají aktivní zájem o cvičení aikidó, které se řadí mezi nejrozšířenější a nejoblíbenější
japonské bojové disciplíny vůbec.