Osnovy Pozn. Zde nejde o popis technik ani přesný soupis kompletních osnov aikidó. Takový soupis by zřejmě nebyl možný vzhledem k tomu, že každý z učitelů a každý z klubů postupuje podle svého klíče a metodiky. Chceme pouze nastínit, s čím se u nás aikidisté v rámci cvičení mohou setkat.
Základní pohyby v aikidó jsou cvičení k rozvoji
správné pozice, držení těla, chůze, nasměrování a síly apod. Tato cvičení se mohou
provádět samostatně nebo s partnerem. Mohou být součástí "gymnastické" rozcvičky
nebo se procvičují jako samostatné cvičení. Tyto nejzákladnější dovednosti jsou kupříkladu postoje (šizentai, sankakutai) a kroky (ajumi aši, okuri aši), přemístění (irimi, tenkai, tenkan...), pohyby rukou, chůze v kleče (šikkó), která je typická pro aikidó atd. V aikidó se cvičí techniky hodů a znehybnění, proto je třeba umět správným způsobem techniku přijmout. Toto znamená, že se učíme správně spadnout tak, abychom se bez zranění znovu zvedli a mohli pokračovat v dalším cvičení. V aikidó se obě části techniky - provedení i přijmutí, nacvičují rovnoměrně. Základními z těchto pádů jsou - mae ukemi (pád dopředu), uširo ukemi (pád dozadu) a zenpo ukemi (čelní pád, tzv. rybička). Existují i další pády, s nimiž se v aikidó můžeme setkat. Aikidó je obranné umění, nicméně pro správně provedenou obrannou techniku je třeba také správně provádět útoky. Aikidó má několik základních útoků, z nichž se procvičují běžné techniky. Nejčastěji se začíná úchopy za ruce, později se pokračuje seky a údery. Toto vychází z tradičních metod útočení, takových jaké najdeme například ve starých školách džúdžucu (kumi uči apod.) nebo kendžucu. Nejčastější formy úchopů jsou tyto:
Další jsou tyto základní seky a údery:
Existují také kombinované útoky a další útoky, které vychází z předešlých.
Techniky znehybnění (katame waza), přidržení (osae)
nebo páčení (kansecu) mají za cíl znemožnit
útočníkův další pohyb. Tedy po odvrácení útoku a správném vychýl Nejzákladnější techniky znehybnění jsou tyto:
Druhou skupinou technik aikidó jsou techniky hodů (nage
waza). Zde se po správném vstoupení a vychýlení snažíme odhodit (povalit) na
zem. Původním cílem takových technik bylo zřejmě způsobení vážného zranění, nicméně dnes
v tomto
Techniky hodů mohou využívat předchozí pohyby (znehybnění), nebo jde o samostatné techniky. Každá z technik má několik alternativ provedení. Cvičíme hlavně tyto základní techniky:
Aikidó se nejčastěji cvičí ve dvojici - cvičí dvě osoby uke (přijímá techniku) a tori (provádí techniku). Existují i formy cvičení ve třech nebo i více lidech. Většina technik se cvičí a učí v postoji (tači waza), některé techniky se mohou cvičit v kleče (suwari waza), nebo tak, že jeden z partnerů (tori) klečí a druhý stojí (hanmi handači waza). Cvičení v kleče zlepšuje celkový pohyb těla a práci boků. V aikidó se zpravidla nepoužívá sparring, nebo jiná forma volného boje (džigeiko, šiai, kumite). Někteří učitelé v některých dódžó zařazují do svých hodin aikidó také cvičení s dřevěným mečem (bokken) a holí (džó), stejně jako obranu proti nim, nebo s jejich pomocí - více nebo méně. Mimoto se cvičí techniky proti noži (tantó). V aikidó se tedy můžete setkat s různými formami
V našem dódžó se v rámci výuky aikidó zbraním nevěnujeme s výjimkou technik - tači dori, džódori a tantódori. Je to především proto, že u nás působí samostatné oddíly iaidó a kendó (cvičení s mečem) a džódó (s holí i mečem) a v nich je víc než dost příležitostí cvičit se zbraněmi pořádně. Mimoto není nikým jasně definované, co se s bokkenem a džó v rámci aikidó má cvičit, a proto si učitelé vytvářejí vlastní postupy mnohdy bez dostatečné zkušenosti s těmito zbraněmi. Není na škodu, seznámit se na nějakém semináři nebo mimořádném cvičení s tím, jak se japonský meč drží, nebo k čemu se používá hůl džó. Proto organizujeme společné tréninky aikidistů s adepty a učiteli výše uvedených disciplín.
Nejmladší děti, předškoláci i prvňáci cvičí jednou týdně alespoň jeden rok ty nejzákladnější pohyby. Učí se kotouly a pády - jednodušší i složitější, to jak chytnout a zatlačit nebo zatáhnout. Jak spadnout a postavit se. V této skupině jde vedle správného pohybu i o to, jak se máme v dódžó chovat. Děti vedeme k tomu být pozornější a zvyknout si ve skupině.
Školáci trénují více technik ve dvojici.
Mladší děti se učí víc přímé pohyby, tedy základní formy provedení techniky
a starší potom přidávají jejich složitější varianty. Učí se nová
přemístění a pohyb v prostoru i složitější formy útoků. U dětí přidáváme i "neaikidistické" aktivity,
jako jsou hry a cvičení k rozvoji síly a pružnosti... Tenšin dódžó neslouží, jako odkladiště dětí, ale místo, kde se spolu učíme. Na druhou stranu není třeba nikam spěchat - cvičení s dětmi není o účelovém nácviku sebeobrany nebo sportovním úspěchu. Mělo by to být prostě potěšení z pohybu a zároveň další z metod zdravého růstu. Když děti přestanou cvičit, měly by si od nás cosi odnést do dalšího života. Zde najdete nějaké fotografie z tréninku dětí v našem dódžó: odkaz 1 a odkaz 2 webmaster Tenšin dódžó 2006 - 2011 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
ení je cílem
přidržet v postoji nebo na zemi protivníka tak, aby nemohl dále pokračovat v
pohybu. Tyto techniky znovu vycházejí ze
starých škol boje beze zbraně, nebo i se zbraní.
prostředí (dódžó) a při dobrém zvládnutí technik pádů žádné větší
nebezpečí nehrozí.
V Tenšin dódžó věnujeme mnoho času a prostoru
cvičení dětí v několika věkových kategoriích. Osnovy jsou přizpůsobeny dětem dle
jejich věku a možností. Obecně - děti cvičí mnohem méně technik než dospělí.