Aikidó
- řetězec nesnází Ne vždy se podaří všechno tak, jak si to naplánujete (viz MA), a proto musíte narychlo najít jiné, pokud možno stejně dobré řešení. Stává se to denně a čas od času to jiné řešení najdete. Jsou to situace jako loňská zimní škola ve Vizovicích, kde mělo podle původního plánu vyučovat trio Reguli-Marek-Orth. Zdenko se však oženil, a tak po něm nikdo nemohl chtít aby už dva týdny po této události cestoval přes půl světa (z Východního Slovenska), aby nám s cvičením pomohl. Někteří tím byli potěšeni (rozuměj ti, kteří se podobných akcí neúčastní a zdáli je komentují), jiní byli zklamáni. Jsem si ale jistý, že nebyli zklamáni náhradním řešením, kterým byla návštěva Reinharda "Hardy" Hümmera z opačného konce Evropy, jehož cvičení bylo jistě minimálně stejně zajímavé jako cvičení Zdenkovo. Mohl by ses krátce představit - co děláš, jaké jsou tvé zájmy a podobně? Ahoj, jmenuji se Reinhard Hümmer, ale všichni mi říkají Hardy. Narodil jsem se jednoho mrazivého rána v únoru 1963 v severním Bavorsku, což znamená, že už jsem měl 38 narozeninových večírků na sněhu. Pracuji jako módní návrhář pro renomovanou oděvní firmu, která má provozovnu v malém provinčním městě Nordlingen. Práce, kterou dělám, je velmi kreativní, několikrát za rok tvoříme novou kolekci sexy oblečení pro ženy. Jak si asi dovedeš představit, jedná se o nákladné oděvy. Většinu svého pracovního času trávím mezi ženami, což je někdy velmi zábavné, ale někdy také ne. Ve volném čase se nejvíce věnuji aikidó. Kromě toho v zimě rád jezdím na snowboardu, v létě na své "Aikizuki". Rád se poflakuji na plážích, mám rád avantgardní kluby, rád jím v dobrých restauracích a bavím se s přáteli. Ty a aikidó - jak dlouho cvičíš, kdo tě k aikidó přivedl a proč v tom pořád pokračuješ? Asi před 10 lety jsem chtěl uspořádat velkou párty pro své přátele. Příprava byla snadná, ale vynosit mnoho lahví piva, vína, prosecca, vody, džusu, tvrdého alkoholu, koly… plus něco k zakousnutí… až do druhého patra tak jednoduché nebylo. Díky tomu mě dva dny bolely všechny svaly, prostě celé tělo. Tehdy jsem si vzpomněl na plakát propagující nějakého italského učitele aikidó, který jsem viděl viset někde v kurdské restauraci. Zašel jsem tam, vzal si letáček a o dva dny později jsem šel na první hodinu pro začátečníky. Moc se mi to líbilo, přestože techniky mi nefungovaly na mých přátelích. Poznal jsem svého učitele, Itala Adriana Trevisiana, který se rád bavil, pěkné dódžó s atmosférou úplně rozdílnou od klasických tělocvičen, a hodně nových, bláznivých lidí, kteří se rozhodli studovat japonské bojové umění. Začal jsem cvičit velmi intenzívně, protože jsem chtěl co nejdříve nosit hakamu. Někteří moji přátelé u Adriana stále cvičí, a já, kdykoliv jsem v Mnichově, tam také zajdu na trénink. Aikidó mi hodně pomáhá udržet si dobrý kontakt s lidmi. Možná proto ho stále studuji, a teď i vyučuji. Co je pro tebe v aikidó nejtěžší? Pro mne je aikidó řetězec nesnází - správná vzdálenost, dobré načasování, správný přístup, žádný úmyslný odpor nebo používání síly, náročná choreografie… cítění sama sebe, cítění protivníka… a odpovídání na otázky týkající se aikidó. Můžeš říct, se kterými aikidó učiteli ses setkal a kdo z nich tě nejvíce ovlivnil? Mým prvním učitelem byl Adriano Trevisian, profesionální učitel aikidó. U něj jsem studoval 8 let, i když jsem už poslední 3 roky v Mnichově nežil. On mi ukázal svět aikidó. Doprovázel jsem ho do Francie na stáže Tamury senseie, navštívili jsme společně semináře Nišio senseie. Předal mi hodně ze svých zkušeností. Poté, co jsem před 2 lety opustil Adrianovo dódžó, jsem hodně cestoval na semináře různých učitelů, jak sám, tak se svými přáteli Alexem a Hansem. V poslední době si uvědomuji, že není důležité, kde se nachází tatami, na kterém cvičím… S většinou učitelů, které poznávám - Hichem Lejri, Jiří Marek, Patrik Orth, Jean Michel Bovio - jsme se setkali na tatami jako studenti. A další učitelé, jako Stefan Stennud, Šišia sensei nebo Tanaka sensei doplňují kousky do skládanky nazvané aikidó v příjemné a uvolněné atmosféře. Jak moc jsou pro tebe důležité technické stupně? Technické stupně mají také politický význam. Možná jsou důležitější pro studenty než pro učitele. Když musím na tatami řešit problematickou techniku, můj technický stupeň mi v tom nepomůže. To, co mi pomáhá, je přehled o celkové situaci, respekt k protivníkovi - tím si určuji svoji úroveň. Vím, že jsi nedávno otevřel nové dódžó. Jak to jde? To dódžó se pro mě stalo pastí, do které jsem se sám chytil. Dvakrát týdně učím dívky (70 procent z nich je tureckého původu, ve věku od 8 do 12 let). Hodiny pro dospělé, kterých je momentálně 6, vedu čtyřikrát týdně. Je to hodně práce, ale zároveň je to dobrá zkušenost pro náš všechny. Jak se ti líbí české aikidó a Čechy samotné? Když jsem byl dítě, rád jsem se na tehdejší programu DDR díval na české pohádky. Účinkovaly v nich krásné princezny, víly… a čarodějnice byly také úžasné. Princové a rytíři dobře vypadali, byli stateční a věrní. Nevlastní matky byly kruté, jejich manželé vždycky prohrávali - prostě ty pohádky byly dobrodružné, souboje byly pěkně zinscenované a všechno směřovalo krásnou krajinou s hrady a jezery ke šťastnému konci. Čechy se mi tedy moc líbí a stejně tak české aikidó, přestože některé zvyky jsou drsné… Čtyři či pět skleniček slivovice před tréninkem to je opravdu troooochu mooooc…
překlad: Simona Černá webmaster Tenšin dódžó 2006 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
