Moci promlouvat s Ósenseiem Jste velmi aktivní a na svůj věk rozhodně nevypadáte, jak se udržujete v kondici? Vlastně nevím. Jak dlouho se věnujete aikidó?
Aikidó cvičím od roku 1976. Co vám aikidó dává a čím se podle vás odlišuje od ostatních škol, jimiž jste se zabýval? Zajímavá otázka. Aikidó mi pomáhalo v mnoha situacích v mém životě. Mnoho let jsem jako svou hlavní disciplínu dělal evropský šerm, potom džúdó a pořád to nebylo to pravé. Mimochodem, evropský šerm a aikidó jsou velmi podobné. Pozice nohou například, nebo pohyby irimi a tenkan, které jsou obsažené i v šermu. Avšak tohle mě nenaplňovalo, bylo to jen fyzické cvičení a to, co mě fascinovalo na aikidó, byla právě jeho duchovní stránka. Aikidó mi pomohlo osvobodit se uvnitř sebe. Například v práci jsem mnohdy, v kontaktu s šéfem, přešel do defenzivní pozice a přijal jeho postoj. Osvobodil jsem se. Také jsem se naučil, že situaci musím řešit teď… Ne zítra. Ne později. Se Saito senseiem jste jistě v intenzivním kontaktu, ale řekněte, jak dlouho jste jeho žákem a kdo vás učil před tím? Učil mě André Noquet v Paříži. Saito senseie znám od roku 1985, kdy jsem se zúčastnil jeho první evropské stáže v italském Turíně. Od roku 1986 jsem se s ním setkával pravidelně a on mi nabídl, abych přijel do Iwamy. Poprvé jsem tam jel s pěti studenty v roce 1987. Od té doby do roku 1998 jsem tam byl dvanáctkrát vždy na pět nebo šest týdnů. Pokaždé, když je Saito sensei v Evropě, setkám se s ním. Také jsem organizoval pět velkých seminářů v Bavorsku. Co znamená velký seminář? Velkého semináře se účastní více než 200 lidí. Řeknete nám něco o německém aikidó. Jaká je tam situace, není tam velká rivalita mezi učiteli, představiteli různých stylů? Ano, je to o profesionalitě a boji o žáka. V Německu mnohé školy žijí z peněz svých žáků. Ta situace je příliš obtížná. Není snadné ji popsat. Pracujete pod International Martial arts Federation, jakou v ní zastáváte funkci? Před čtyřmi lety jsem se stal členem Kokusai budó renmei (pozn. red.: IMAF - Mezinárodní federace bojových umění se sídlem v Tokiu). Mimo aikidó cvičím i iaidó a kjúdó, a proto pro mě byla tato organizace velmi zajímavá. Mohu zde totiž cvičit všechny tyto disciplíny na velmi vysoké úrovni. Nyní jsem jedním ze dvou Evropanů instruktorem aikidó této organizace. Druhým je prezident Belgické federace aikidó, pan A. Fredrix, držitel 7. danu. Jak se dá charakterizovat vztah Iwama ryu a ostatních původních škol aikidó? Třeba Jošinkan aikidó a Iwama rjú jsou si velmi blízké. Iwama má velmi čisté základy (kihon waza), ale ve většině ostatních škol se obvykle začíná plynulým prováděním technik (ki no nagare). Takže většinou, když cvičím s někým, kdo cvičí jiný styl a já zaútočím opravdu, nedokáže správně zacvičit techniku. Myšlenka Iwama rjú je myšlenkou bojového umění. A co rozdílné názory a postoje představitelů rozdílných stylů a škol? Myslím, že není správné mluvit v aikidó o stylech. Je to umění různých mistrů. Když přijdeš k někomu, aby tě učil, pozoruješ ho a kopíruješ. Když cvičíš dlouho, zjistíš, že rozdíl není tak velký. Každý učitel má vlastní tělo, každý má jiný způsob přemýšlení. To je ten rozdíl mezi učiteli - tělo a cit pro to. Můžeš cvičit různé varianty šihó nage i irimi nage, ale základ je vždycky stejný. Pokud cvičíš ty dvě techniky a tvoje pozice nohou není správná, je to velmi nebezpečné. Rozuměj, rozdíl není ve stylu, ale v pozici a vzdálenosti. Jak se liší výuka Iwama rjú a systému Aikikai? Neexistuje systém Aikikai. Aikikai má mnoho různých učitelů. V Aikikai Honbu dódžó můžete vidět v jednom dni sedm různých učitelů aikidó. Jednou jsem chodil týden do Honbu dódžó a pozoroval jsem učitele na ranních hodinách. Byli tam tři učitelé a každý měl jiný styl. Honbu dódžó je jen místo, kde se schází a Aikikai uděluje stupně dan. Proč se to jmenuje Honbu (hlavní) dódžó? Je to rodina Uešiba. Znám Moriteru Uešibu, který pravidelně jezdí do Iwamy, aby uctil památku Ósenseie. Je velmi příjemný. Styl Aikikai je zřejmě jeho cvičení. Liší se tedy nějak způsob výuky v Iwamě? Ano, samozřejmě je to velmi rozdílné. Saito sensei říká, že výuka v Iwamě je výukou pro učitele. Říká: "…musíte vědět, co děláte a co je správné…" Sleduje správný úchop, správnou formu, správné provedení techniky. Líbí se mi, že v Iwamě je stále cítit duch Ósenseie… Protože mám vysoký stupeň, když jsem v Iwamě, mám možnost spát v pokoji, kde bydlel Ósensei. A vždycky, když se probudím, mám zvláštní pocit, když vedle něj mohu sedět a promlouvat s ním. Další zvláštní věc je ta, že Ósensei postavil svatyni (Aiki džindža), která je centrem aikidó. Všichni současní velcí učitelé jako Tada, Tamura i Tohei aspoň chvíli žili a cvičili v Iwamě, aby zde získali čistý základ. Tím je Iwama jedinečná. Jak vypadá hodina v Iwamě? Myslím, že to je velmi osobní pocit. Pro mě není trénink příliš náročný, ale pro toho, kdo s tím nemá zkušenost, je to tvrdé. V Iwamě, nikdo nespadne, když technika není správně zacvičená. Úchop bývá velmi pevný. Od té doby nemám rád, když mě někdo pevně chytne. V Iwamě jsou velké požadavky na fyzičku. Dódžó v Iwamě má 9 krát 11 metrů a někdy tam cvičí i 60 lidí, pamatuji si i 63. Saito sensei vidí každý chybný pohyb. Když někdo udělá chybu, Saito řekne: "Dame desu!" (Špatně) a všichni zastaví. Jdou na kraj dódžó a on ukáže na chybující osobu a řekne: "Pojď ukázat svou techniku!" Když se dostane při cvičení k té chybě, Saito sensei ho opraví. Nedej Bůh, aby tu chybu udělal znovu. Všude okolo jsou držitelé 4. - 5. danu. Mám pocit, že Iwama rjú je dost striktní a zásadová. Je možné vytvořit si v technikách vlastní postupy v rámci této školy? Ano, je to takhle: Kihon pro začátečníka je jiný než pro pokročilejšího na úrovni 1. kjú nebo 1. danu. Hlavní idea Iwama rjú je to, co říkal Ósensei o Takemusu Aiki. Ósensei říkal, že aikidó bez Takemusu Aiki není nic. Termín Takemusu rozdělujeme na dvě části. Take znamená něco jako velmi rychlá reakce v kritické situaci a musu je umění vytvořit takovou techniku, která je v dané situaci správná. Předtím, než můžeš něco vytvářet, musíš porozumět základům. Takže to je u každého jiné. Jak rychle zvládnu základy, kdy se dostanu do bodu, kdy mohu tvořit sám. Mnoho lidí myslí, že jsou schopní tvořit okamžitě. To je chyba. Kdo jsou další učitelé Iwama rjú, pokračovatelé Saito senseie? Je jich mnoho. Není zde žádná vnitřní struktura, hierarchie. Není zde pocit, že je někdo výš a někdo níž. Jsou přáteli. Jmenovitě je to třeba sympatická Pat Hendricks ze Spojených států, Ulf Evenas ze Švédska nebo Ital Paolo Corallini… V jednom starším rozhovoru jste řekl, že aikidó je vaše rodina, co to znamená? Není to jen můj pocit, Noquet říká to samé. Pokud člověk má rodinu, dbá na ni, dělá co je pro ni důležité…a stejně to cítím já ve vztahu k aikidó. Není rodina víc osobní?
Samozřejmě, že ano. Vy máte rodinu? Ne. Kde a jak pracuje vaše dódžó? V Německu je 35 dódžó, kde učím. Mám studenty, kteří jsou držiteli 3. danu. Ve Fürthu u Norimberku mám tři dódžó a jedno, pro uči deši, mám přímo ve svém domě. Málem bych se zapomněl zeptat, jak se vám líbí v Čechách a také, co vám tu vadí? Do Čech jezdím dlouho. Nejprve jsem jezdil do Brna, v době před pádem komunismu, kdy nebylo snadné se sem dostat. Vždycky, když jsem přijel, cítil jsem se dobře, byl jsem vítán velmi přátelsky. Cvičení s brněnskou skupinou bylo velmi dobré. Teď je to víc než deset let a já od té doby vedl mnoho seminářů v Přerově, Novém Jičíně, Mladé Boleslavi… Od té doby jsem byl vždy nejméně dvakrát ročně v Česku. V posledních pěti letech sem jezdím i čtyřikrát nebo pětkrát do roka. Co se mi nelíbí? Při mé první návštěvě Liberce mi vykradli auto. Ale nemyslím si, že to byli liberečtí. Je tu blízko polská hranice a i když mám v Polsku mnoho přátel, nikdy jsem tam neučil. Jste zralý muž, jaká je vaše životní filosofie? Moje zkušenost je taková, že budó je velmi přínosné pro rozvoj osobnosti. Není důležité, co dělám, ale jak to dělám. To je moje praxe. překlad:Viktor Kronďák a Patrik Orth webmaster Tenšin dódžó 2006 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
