F.A.Q. - často kladené dotazy Ačkoliv je Šintó musó rjú rozšířenější než většina jiných klasických japonských škol bojových umění (korjú budó), pořád není zdaleka tolik rozšířená jako moderní bojové disciplíny. Některé tyto tradiční školy lze studovat třeba jen v Japonsku, často na doporučení a po dlouhé praxi jiných, souvisejících bojových umění. Šintó musó rjú se dokázalo rozšířit i mimo Japonsko, především v druhé polovině 20. století. Dnes se cvičí v mnoha zemích na všech kontinentech. Kluby jsou i v několika zemích západní Evropy a od roku 2001 se přidávají i země z Evropy Střední a Východní (seznam FEJ). V Česku lze pravidelně cvičit především ve Zlíně, kde sídlí Tenšin dódžó, nebo na příležitostných víkendových setkáních na území republiky (semináře). V ČR je nemnoho aktivních členů FEJ, kteří se věnují cvičení buď sami, nebo v malých skupinách (Praha, Západní Čechy...), přičemž tito jednotlivci udržují kontakt s vedoucím české skupiny FEJ, i se zahraničními učiteli. Více informací najdete v sekci kontakty. Je mnoho způsobů, jak se člověk může napoprvé setkat s cvičením Šintó musó rjú. Ačkoliv bývají tyto okolnosti různé, rozsah procvičené látky na prvním tréninku se příliš neliší. Tedy začíná se kihonem, základními technikami a člověk bez jakékoliv předchozí zkušenosti s touto školou nemůže probrat napoprvé víc než dvě, tři techniky této základní řady pohybů. Přičemž nikdo nemůže očekávat, že tyto techniky zvládne správně právě na tomto prvním tréninku. Vlastně i na každém dalším tréninku se věnujeme stejnému tématu a techniky se obvykle přidávají postupně, jedna po druhé. Pochopitelně se nejprve cvičí samostatně, potom víc a víc s partnerem. Celý kihon, 12 technik se dá zvládnout za pár týdnů nebo měsíců, ale jde spíš o schopnost pamatovat si, který pohyb jak udělat, než o úplné mistrovství. Později člověk pozná, že se k základním technikám vrací neustále. Co se týče dalšího vývoje, nedá se říci za jak dlouho člověk zvládne určité stádium osnov. Jsou jistá doporučení, ale přeci jen záleží na mnoha faktorech. Na intenzitě cvičení, vlastní iniciativě, učiteli a jeho schopnostech apod. Málokdo z nás může dnes cvičit několik hodin denně, většinou zvládneme jeden, dva tréninky týdně, a tak je postup o něco pomalejší, než jaký byl před desítkami let. Na druhou stranu, není kam spěchat. Potom, co se člověk dostane na "konec" osnov, se patrně musí znovu vrátit zpět k základům, které začne zkoumat z jiného úhlu. Budó a tedy i Šintó musó rjú je každopádně možné cvičit bez ustání. Tohle je poměrně složitá otázka a nedá se na ní jednoznačně odpovědět. Sebeobrana (gošin džucu) je zřejmě jedna z částí každého budó. Nicméně dnes není zrovna praktické, učit se bojovat proti meči nebo s ním tak, jak je to běžné v osnovách našeho Rjú s cílem použít tyto znalosti v pouličním střetu. Na druhou stranu jde o funkční bojové umění, kde se rozvíjí podobné aspekty jako v jiných bojových uměních. Člověk se učí používat své tělo a zbraň tak, aby dokázal překonat svého protivníka a jeho zbraň. Cílem procvičování jednotlivých pohybů je jistě jejich funkčnost, na druhou stranu existuje mnoho účinnějších a praktičtějších prostředků vhodných k sebeobraně. Šintó musó rjú je kobudó, staré bojové umění a tak sleduje i jiné cíle, než je sebeobranný aspekt. Džódó je "umění hole" stejně jako "džódžucu", ačkoliv mezi významy znaků "dó" (cesta) a "džucu" (umění) je veliký rozdíl. Zřejmě neexistuje zřetelná dělící čára mezi bojovými uměními s koncovkou -dó a -džucu na konci. Toto dělení je příliš zjednodušené a každý si za ním může představit něco jiného. Při kontaktu s japonskými učiteli poznáte, že oni takové dělení spíše nepoužívají. V psané formě se setkáte se zápisem Šintó musó rjú džó, nebo džódó, nebo džódžucu. Ty první znaky, název Rjú, jsou ale ve všech případech stejné. Kdokoliv. Muž, žena, dítě... starý, mladý. Nicméně je vhodné si uvědomit, že přístup a postup každého bude jiný. Starší člověk se bude učit asi pomaleji než mladší a na druhou stranu pro děti může být Šintó musó rjú poměrně komplikované a málo záživné. Jde hlavně o to, co od cvičení očekávám a jak k němu přistupuji. Potom může cvičit opravdu každý. Šintó musó rjú nevyžaduje žádné extrémní schopnosti a neklade nijak zásadní požadavky na tělesné nebo jiné možnosti cvičících. Pohyby jsou přirozené a při správném vedení i zdravé. Ne. Podobný typ konfrontace je příliš nebezpečný. Džó je skutečná zbraň, nejde o cvičnou zbraň, nepoužíváme žádné ochranné pomůcky. Techniky bývají prováděny silně, ale s dostatečnou kontrolou, vlastně jde o formu "plného kontaktu". Jediný bezpečný způsob, jak se dá vážně studovat klasické japonské budó jako je toto, je cvičení kat. Ne, rozhodně ne v naší linii a s našimi učiteli. Ale existuje soutěž (taikai) v seiteigata. Zde "proti sobě" cvičí dva páry soutěžících a rozhodčí určují, kdo z nich zacvičil katu a techniku lépe. Lidé, kteří cvičí Šintó musó rjú s našimi učiteli, nebo naši učitelé se podobných soutěží neúčastní. Rozdílů je víc a jejich zhodnocení je poměrně subjektivní. Jsou tu ale také fakta... Důležité je uvědomit si, že to není totéž. Často se jedno s druhým zaměňuje (omyl? záměr?). Historie seiteigata se odvíjí od historie Šintó musó rjú, ale Šintó musó rjú jako samostatná disciplína nepřestala existovat, po vytvoření seiteigata. Seiteigata se obvykle cvičí jako součást výuky kendistických klubů a federací v samostatné sekci, podobně jako iaidó seiteigata. Na rozdíl od iaidó, jen málokteří praktikanti seitegata džó pokračují v dalším studiu tradičního Šintó musó rjú. Technicky. Je tu viditelný vliv kendó a iaidó na použití meče v seiteigata džódó. Kdybychom pátrali v minulosti kendó (z Ittó rjú...) a seitei iai (z Musó Šinden rjú... ), dojdeme k jiným kořenům, než z jakých vyrůstá Šintó musó rjú. Podobně jako seiteigata džó byly vytvořeny seiteigata iaidó, nihon kendó kata, nebo moderní katy pro naginatu. V některých rjúha (liniích) školy se používá seiteigata, jako základní cvičení před studiem korjú verze školy (tj. Šintó musó rjú), jinde (jako u nás) se cvičí pouze korjú. Důležité je, aby se techniky korjú neupravovaly pro potřeby seitei forem, aby bylo zachováno jádro původních technik, jejich význam a logika. Ve skutečnosti je v osnovách seiteigata z celkových 12 kat pouze 10, které přímo pocházejí z osnov Šintó musó rjú. Další 2 byly nově vytvořené. Z těchto deseti původních kat mají další 2 zřetelně změněné techniky. Takže pouze 8 kat lze označit za techniky Šintó musó rjú džó, kterých je celkem 64. Postupem času byly i tyto techniky měněny. Seiteigaty byly vybrány z první poloviny osnov Šintó musó rjú, přičemž se jedná o (zjednodušeně řečeno) tu vnější část. Nicméně díky vzniku a šíření seiteigata džó se i Šintó musó rjú dostalo více do povědomí veřejnosti. To je hlavní význam seiteigata džó. Původně prý existovalo přes 70 starých škol džódžucu (Donn F. Draeger). Dnes je těžké najít nějakou další, kromě Šintó musó rjú. Nicméně džó je kupříkladu zařazeno v osnovách Suio rjú (džóhó), Kašima Šin rjú, Tendó rjú apod. jako druhotná zbraň. Existují ale moderní techniky a školy. Nejznámější je zřejmě aikidó a džó v jeho osnovách. Je ale obtížné najít původ aikidžó a vlastně i jakýkoliv standard. Mnohem rozšířenějším typem hole je zřejmě delší hůl, tzv. bó. Bó se používalo v jiných klasických školách, jako je třeba Tenšin šoden katori šintó rjú nebo Takenouči rjú, ale jako "kon" také v okinawské formě budó, takzvaném Rjúkjú kobudó a často i v "japonském" karate. Není třeba ke svému cvičení Šintó musó rjú přibírat další disciplíny, spíše to funguje obráceně. Mnoho lidí, kteří cvičí jiné bojové umění si přibere právě Šintó musó rjú. Na druhou stranu nikdy neuškodí pravidelné cvičení s mečem. Pascal Krieger doporučuje často svým studentům, aby cvičili iaidó, kvůli lepšímu pocitu při tasení a používání meče. Chcete se na něco zeptat? Zajímá Vás něco konkrétního o Šintó musó rjú? Je něco, co jste se z našich stránek nedozvěděli? Kontaktujte nás na této e-mailové adrese. Tato sekce je ve výstavbě a Vy můžete pomoci při její tvorbě.
webmaster Tenšin dódžó 2006 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
