Praktické
Šintó Musó rjú džó je především cvičení. A na začátku jde hlavně o cvičení s džó a bokutó. Tedy s holí a mečem. Co tedy potřebujeme k tomu, abychom mohli cvičit s holí a mečem... Džó je rovná hůl z tvrdého a pevného dřeva. Délka hole pro Šintó musó rjú je pevně stanovena a příliš se neliší od původního džó tvůrce školy Gonnosuke Musóa. Tedy jeho hůl měla rozměr 4 šaku, 2 sun, 1 bu, tj. po přepočtu do metrické soustavy 127,56 cm. Džó pro naše cvičení má v současnosti standardizovanou délku 128 centimetrů. Tato délka zůstává stejná pro každého bez ohledu na výšku nebo jiné tělesné dispozice. Šířka, nebo průměr džó se pohybuje mezi 22 - 27 milimetry.
Obě zbraně, džó i meče, se nejčastěji vyrábějí z dubového dřeva. Pro Šintó musó rjú je ideální bílý japonský dub (širogaši), ale použít se dá i méně kvalitní dřevo z jiné oblasti. Zbraně je třeba kontrolovat, vzhledem k možnosti poškození a následně zranění. Neměly by být nijak poškozené, ani neuměle opravované (lepení páskou, nebo jinak). Vhodné je přenášet zbraně v tašce nebo obalu (fukuro), nebo je radši nechávat v dódžó (místo, kde se cvičí). Zbraně pro cvičení tradičních bojových umění jsou určeny právě pro toto cvičení, takže je nežádoucí používat je jinde a jinak. Cena kvalitního džó se v současnosti pohybuje mezi 600 - 1200 Kč, ale jistě se dá pořídit džó mnohem levněji. Mimoto, v každém klubu se obvykle najde někdo, kdo má džó dvě (i víc) a rád je nováčkovi jednou, dvakrát půjčí. Bokutó není na prvním tréninku potřeba, to si můžete pořídit o něco později a jeho cena bývá o málo nižší. Ačkoliv se tato částka může zdát poměrně vysoká (za rovný klacek), kvalitní džó a bokutó obvykle vydrží několik let, takže vlastně o tak velkou investici nejde. V rámci přidružených disciplín se později seznámíte s tandžó, krátkou holí (asi 90 cm), která ale nemusí být vyrobena z tak pevného materiálu, takže se jedná o zanedbatelnou investici. S dalšími zbraněmi cvičí jen ti nejzkušenější, po mnoha letech praxe. Keikogi je cvičební oděv. V případě Šintó Musó rjú jde o prosté tradiční oblečení, složené ze tří částí.
Pásek (obi), několikrát obtočený kolem pasu, je tenčí (objem), širší (výška) a delší než jsou pásy používané v moderních budó. Používáme dvě barvy. Bílý pro mudanša (bez stupně dan) a černý pro júdanša (držitel stupně dan). Nejvyšší stupně, zvláště učitelé mohou nosit obi nachové nebo karmínové barvy.
Kalhotová sukně (hakama) dostatečně dlouhá,
aby zakryla kotníky, správně oblečená a uvázaná. Uwagi a hakama by měly mít jednotnou barvu, v případě Šintó musó rjú nejčastěji tmavě modrou nebo černou, setkat se můžete i s bílou barvou. Tmavé barvy jsou praktické především kvůli méně viditelným nečistotám v případě venkovního cvičení. Pod uwagi se nenosí žádné další oblečení s výjimkou lehčího trika pro ženy a dívky. Muži by neměli nosit tričko ani v případě velmi chladného počasí. Cena tohoto oblečení se pohybuje od 1000 Kč za hakamu, stejná částka je třeba pro kvalitní uwagi. Obi může stát i 600 Kč, proto je praktičtější použít běžné obi pro jiné disciplíny (100 Kč). Nicméně na začátku cvičení není třeba používat toto předepsané oblečení. Pro prvních pár týdnů postačí prosté tričko, tepláky anebo keikogi z jiné disciplíny, jako je aikidó, džúdó nebo karate. Dódžó (道場) znamená "místo cesty", tedy prostor, kde studujeme naši disciplínu, naše "Dó". Dódžó by nám v tomto studiu mělo pomáhat, stejně jako lidé v něm, kteří jsou součástí toho všeho. Správné postupy a jednání jsou nezbytné. Dódžó by mělo být klidné a čisté. Je to vlastně jakýsi svět "mimo" ten venkovní. Dódžó je přizpůsobené tradiční etiketě, způsobu jakým se uvnitř existuje, tedy dispozice dódžó úzce souvisí s tím, jak praktikujeme. Každé místo, nebo sekce má předem určenou funkci, každý uvnitř tedy ví, kde je jeho místo a kde mají své místo ostatní. Ideální dódžó pro Šintó musó rjú, dostatečně velké a situované by mělo vypadat asi takto. Uvnitř místnosti je vždy čestná nebo "vyšší" stěna (kamiza, šinzen nebo šómen), bez dveří a výrazného zdobení. Zde bývá obvykle symbol, pro dané budó, obraz zakladatele, nebo představitele školy, případně oltářík šintó. Stojíme-li čelem ke kamize, po pravé ruce je džóseki (vyšší místo), tedy prostor vyhrazený učitelům. Vlevo je potom šimoseki (nižší místo), určené začátečníkům (njúmonša). Tedy stavíme se do řady podle zkušeností s rjú, podle seniority. Mladší (nikoliv dle věku) se řadí nalevo od starších a tedy zkušenějších, bez ohledu na technický stupeň. Toto se dodržuje v případě společných pozdravů a nástupů při cvičení. Zbraně se ukládají na stranu, kde je šimoseki. Strana proti kamize se nazývá šimoza, tedy nižší stěna. Tady může být vstup do dódžó. Při keiko začíná učidači (také uke) cvičit zády ke kamize, zatímco šidači (tori) čelem k ní. Učidači umožňuje šidačimu provádět techniky, v katách "prohrává" a obvykle je to ten zkušenější. Takže znovu je vyšší strana vyhrazena zkušenějším. Nicméně při cvičení se role mění a tudíž i strany, na kterých se cvičenci pohybují. Tento postup je jasnější přímo při účasti na tréninku. Často se cvičí venku (jagai geiko), kde je třeba najít vhodný prostor pro šómen. Je-li takových vhodných míst víc, preferuje se místo, kde vychází slunce. Další tři strany potom představují stěny uvnitř dódžó s jejich funkcemi.
Jednou z nejzřetelnějších částí tradičních bojových
umění je jistá formálnost při jejich cvičení. Pro etiketu a normy chování
používáme označení reišiki (případně reigi sahó). Jde o
společenské normy, vycházející z nutnosti zachovávat existující vztahy a těmito
vztahy se řídit. Jde o bezpečnost cvičících, podobně jako v minulosti, ve starém
Japonsku, šlo o zachování života každého z účastníků tehdejších složitých
společenských vztahů. Normy, které při našem cvičení dodržujeme jsou také součástí vlastního cvičení. Mysl je lépe připravená na cvičení a učení se v případě správného přístupu k okolí. Etiketa a zdvořilost úzce souvisí s rozvinutím úplného soustředění (zanšin). Pokora a starostlivost při provádění celých "rituálů" snižují, nebo pomáhají snižovat, pocity nebo projevy arogance a domýšlivosti. Existuje několik pravidel, které by měl dodržet každý, kdo vstupuje do dódžó a kdo dódžó opouští. Tato pravidla aplikujeme při našem cvičení a vycházejí z toho, jak nás vedou naši učitelé. V případě nejasností je možné se zeptat na význam toho, či jiného pravidla. Tady jsou:
Při cvičení japonských bojových umění se setkáte s tím, že jisté termíny zůstávají v původním, tedy japonském tvaru. Jedná se o názvy technik, nástrojů a vybavení, povely a podobně. Při seriózním studiu je nezbytná nejen schopnost zapamatovat si tyto názvy, ale také jejich pochopení a "účinné používání". I původní název určitého pohybu může být jistou nápovědou a etymologie některých japonských slov a znaků může mít mnohdy překvapivý rozměr. Mimoto je japonská terminologie sjednocujícím prvkem při výkladu a komunikaci mezi lidmi v dódžó, bez ohledu na národnost a původ. Mnozí učitelé používají japonské termíny automaticky, jako součást svého výkladu a je tedy dobré se v nich dobře orientovat. Každé japonské slovo, které používáme při výkladu může mít hned několik významů, proto je žádoucí, znát právě ten výraz, který odpovídá dané situaci.
webmaster Tenšin dódžó 2006 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
Techniky Šintó musó rjú obvykle provádíme proti meči
délky daitó katana nebo odači, který představuje dřevěný meč - bokutó
(tj. přibližně 100 - 102 cm, také bokken). Některé katy se cvičí s kratším mečem - kodači
(přibližně 55 - 56 cm). Oba meče, kodači i odači musí být opatřeny záštitou,
které se říká cuba a je vyrobena buď z kůže nebo z pevného syntetického
materiálu (plast). V případě plastové záštity je nezbytně nutné použít i
cubadome, tedy gumovou podložku, která záštitu drží.
Kabátek (uwagi) se dvěma "záhyby", podobně
jako v jiných bojových uměních, přičemž levá strana je vždy přes pravou stranu
tak, aby nebylo vidět víc pokožky na hrudi, než je třeba. 
