šintó musó rjú

SUMA SUMÁRUM

aneb džódistův rok (2007)

Rok se schází s rokem, a tak je na čase aspoň trochu spočítat, co člověk stihl a co ne. Ne, že bych si v nějakém počítání výrazně liboval, ale prý se to takhle koncem roku dělá a snad se tomu říká bilancování. Takže pojďme trochu bilancovat.

Letos jsem stihnul všechno, co jsem stihnout chtěl a možná ještě trochu víc, alespoň co se džódó týče a o tom tady bude řeč. Někdy mám pocit, že už o ničem jiném nemluvím, ale o čem taky jiném mluvit v džódó dódžó, kde trávím tolik času. Sjezdil jsem toho víc než dost. Tři rozsáhlé akce jsme zorganizovali u nás, na další jsem vyrazil do zahraničí. Něco jsem najezdil, něco nalétal… Mimo semináře a cvičení tu byl další bonus - kontakt s učiteli mimo dódžó, jejich návštěvy u nás a naše u nich, spousta povídání a také vlastní slasti a strasti cestování, poznávání nových věcí, prostě kopec zážitků…

Předčasem bych z každé takové akce udělal jednotlivou reportáž, dnes už to nezvládnu. Času mezi jednotlivými událostmi moc nezbývá a vlastně už ani nechci popisovat, že jsme se tam a tam sešli, byli jsme spokojení a moc pěkně jsme si zacvičili. Na druhou stranu bych rád aspoň trošku motivoval a vyzval k podobnému cestování i ostatní, takže tady je pár řádků pro každého o každé z akcí, kterou jsem si letos užil.

 Jako vždycky jsme začali s Kagamibiraki, s třídenním seminářem v Cartigny nedaleko Ženevy, který vede Pascal Krieger s ostatními učiteli Evropské federace džódó. Kagamibiraki bývá organizován první víkend v lednu a účastní se ho asi stovka džódistů z celé Evropy. Během letošního semináře, jehož motto bylo "Keizoku wa čikara nari" (Síla je v kontinuitě), byli jmenováni noví učitelé (Šoden IJF). Těmi jsou od letoška Sylvain Creuzet z Francie, Yves Galley ze Švýcarska, další Francouz Jean-Claude Hamel a Švéd Michael Söderkvist. Pascal Krieger je znovu představil a popsal jejich vlastnosti na příkladu fu-rin-ka-zan, tedy čtyř kvalit každé armády podle Takedy Šingena. Sensei nám řekl, kdo z těchto učitelů je rychlý jako vítr, kdo se zdá klidný jako dřevo, kdo je zničující jako oheň a kdo nehybný jako hora. Každý z těchto učitelů je jedinečný a dohromady mají tvořit fungující celek. Po ženevském semináři jsme se zdrželi o den déle, abychom si zacvičili ještě na jednom tréninku v SDK, kde jsme se tentokrát věnovali pouze kendžucu.

Už následující měsíc, 16. – 18. února jsme vyrazili do Budapešti, abychom se zúčastnili dalšího semináře džódó s Fredem Quantem. V Maďarsku se cvičí ŠMR trochu kratší dobu než u nás a za maličko jiných podmínek. Džódisti se rekrutují převážně z řad aikidistů, žáků Jaffa Rajiho, který vedle aikidó a džódó cvičí také iaidó Musó šinden rjú. Hlavním učitelem v Maďarsku je Josi Katona, kterého potkávám na seminářích od léta 2004 (Lignano). Josi jezdí často s velkou skupinou džódistů k nám a samozřejmě na stáže FEJ po celé Evropě. Mimo Josiho jsou ale v Maďarsku další žáci Jaffa Rajiho, džódisté, kteří se věnují džódó při svém tréninku dalších disciplín u Jaffa. Někdy mám v těch Maďarech trochu zmatek. Seminář s Fredem v Maďarsku bývá podobný jako stáže u nás. Fred samozřejmě učí tak, jak je zvyklý, ale je to podobné i proto, že jsou naše dvě skupiny (česká a maďarská) přibližně stejně daleko v osnovách ŠMR. Takže obvykle procvičíme kihon tandoku, sótai, učikomi a cvičíme katy s největším důrazem na omote waza. Pochopitelně prostor dostanou i pokročilejší, ale moc ho obvykle není, podobně jako u nás.

V dubnu se konal 10. seminář Šintó musó rjú v ČR, který tentokrát vedli společně Pascal Krieger a Fredem Quant. O tomto semináři jsem toho napsal až až… stačí kouknout například pod odkaz tady. Chci dodat jedinou věc. S organizováním této akce jsem byl spokojený. Klaplo to perfektně a nikde to nedrhlo.

V následujícím měsíci jsem si zaletěl zacvičit do Holandska. O víkendu 18. – 20. května se konalo džódó gaššuku v Amsterdamu a Almere, který vedl Fred Quant a pořádali ho jeho žáci. Do Holandska jsem se vrátil po pěti letech. Tehdy jsem se účastnil letní školy v Sevenum (srpen 2002). Od té doby nebyla příležitost, abych se tam podíval znovu. V roce 2006 se mi plánovaná návštěva překryla s cestou do Japonska a i letos to vypadalo, že pojedu spíš na Východ, tedy na Slovensko kvůli iaidó zkouškám… Nakonec jsem své plány přehodnotil, seminář na Slovensku jsem si "odsunul" a vydal se k Amsterdamu. Tentokrát letadlem a sám. Ostatní Češi jeli autobusem a jsem si skoro jistý, že na tom byli o něco hůře, než já. V Holandsku jsem si užíval pohostinnost Fredovi rodiny a také výborné cvičení se všemi starými známými Holanďany. Bylo skvělé vidět "Fredovo" nové dódžó a Amsterdam, který se mi moc líbí.

Ve středu 23. května nás ve Zlíně navštívil vedoucí australské džódókai, pan Paul Maloney a vedl tu jeden prodloužený večerní trénink. Stavil se tu se svou paní Jajoi, během jejich evropské dovolené a snad nelitoval, že vedle prohlídky našich památek (zejména areálu bývalé továrny Svit) trávil pár hodin s námi, českými džódisty. Já byl rozhodně rád, že jsem si mohl zacvičit nejen s Paulovými žáky (dříve a i později), ale také přímo s Paulem, který byl žákem Šimizu senseie ve stejné době jako Pascal Krieger, Phil Relnick nebo Quintin Chambers, průkopníci mimojaponského Šintó musó rjú.

Pár týdnů nato jsem si zajel na sobotu do Vídně, kde se konal seminář džódó s Keesem Brugginkem a jeho ženou Wil. Seminář se konal 15. - 16. června ´07 nicméně do Vídně mi to stále vychází jen na den. Lepší jeden den, než vůbec žádný a navíc cvičení s Keesem bylo o to zajímavější, že se předčasem vrátil ze semináře v Japonsku, kde mu (evidentně) opravovali podobné věci, jaké nám o rok dříve. Velmi rád jsem si připomněl jiné formy džó suburi a kihonu s bokutó, stejně jako džódan uči a další způsoby učikomi geiko. Moc dobře jsem si zacvičil, přestože šlo pouze o zkrácený seminář.

V létě se v Česku konala Evropská letní škola džódó s Pascalem Kriegerem a  ostatními učiteli FEJ. O ní, podobně jako o semináři ve Zlíně, už jsem psal, ale myslím si, že málo. Tedy myslel jsem si to. Měl jsem připravené rozsáhlé povídání o přípravách a zodpovědnosti, o očekáváních a úspěchu celé akce, o nočních můrách a (ne)spokojenosti, o všem, co člověk při téhle akci prožije, co zažívá před a dlouho po semináři, jako je tento… Ale nakonec jsem si to rozmyslel. Nemá smysl to dál oprašovat a rozpitvávat, takže jednou větou: Na Kácově jsem zestárl alespoň o pět let, ale stálo to za to.

V září jsem měl jiné, než džódistické starosti a díky organizačním zmatkům na všech stranách jsem si užil vskutku hektický podzim (znovu) ve znamení cvičení džódó. Původně jsem plánoval jeden, možná dva semináře, nicméně to dopadlo jinak. Naštěstí. Během pěti týdnů v říjnu a listopadu jsem si stihl zajet znovu do Holandska, Švýcarska a Rakouska, vedle obvyklého českého semináře s Fredem Quantem.

Nejprve jsme vyrazili na naplánovaný, zrušený, znovu naplánovaný, přesunutý a nakonec dle původního plánu uskutečněný neoficiální seminář v Groningenu, který vedl Fred a který byl jednodenní. O kvalitách Fredova cvičení vypovídá fakt, že kvůli jednodenní stáži člověk jako já, od přírody líný, cestuje patnáct set kilometrů od domova, autem a nevyspalý, zatímco obchody stojí a peníze se nějak nestihnou vydělávat. Šlo vlastně o výlet, návštěvu a další velikou prohlídku Amsterdamu rozšířenou o celodenní cvičení v sobotu 20. října. Celé cvičení a výuka probíhaly v holandštině, což mně ohromě bavilo. Fred jakoby vysvětloval a učil úplně jinak a i pro mě to byl po čase seminář, kde jsem nemusel nic řešit a organizovat. O všechno se postarali jiní. A i o nás se tam příkladně starali, především u Quantů doma, kde jsme těch pár dní přebývali.

Jak už jsem psal, nastaly nějaké zmatky a tak se stalo, že téměř okamžitě po návratu z Holandska (v pondělí 22. října večer) jsem se začal chystat na další seminář, tentokrát do Švýcarska. V Salvanu, nedaleko Montreux se konal už 19. podzimní seminář dua Michel Colliard a Michel Ducret, kteří jsou žáky Pascala Kriegera už asi 30 let. Pascal sensei vedl páteční (26.10.) prodloužený trénink, který skončil dvacet minut před půlnocí. No a kromě výše uvedených se během celého víkendu na výuce podíleli také Yves Galley a Sylvain Creuzet. V Salvanu jsem byl podruhé a rád bych jel napřesrok znovu. Je to takové malé kagamibiraki nebo evropské gaššuku. Probírají se tam podobné věci a cvičí se tu v trochu jiném složení než na našich seminářích. Pro mě osobně to tentokrát byla vynikající příležitost, abych si procvičil ran-ai a kage waza, pokročilé techniky a pokročilými džódisty ze Švýcarska, Francie, Rakouska a Itálie. Pravda je, že mně v sobotu odpoledne přemohla únava a cvičil část tréninku spíše z povinnosti, ale i tohle je součástí intenzivního cvičení. Po vydatném spánku (vážně) a při ohromném přísunu zeleniny (žert) jsem se zregeneroval a v neděli docvičil naplno. Abych nezapomněl, tématem nebo mottem semináře bylo "danran" něco jako "šťastný kruh" nebo prostě "harmonie".

Další, v pořadí jedenáctý, seminář Šintó musó rjú džó v ČR jsme naplánovali na "magické" datum 10. a hlavně 11.11. Nestalo se nic neočekávaného, tedy kromě toho, že se tento seminář kryl s jiným zajímavým seminářem, který nám mírně snížil počet účastníků. Přesto nás bylo dost (přes třicet) a cvičení s Fredem jsme si užili. Já osobně jsem si zacvičil hlavně v pátek před seminářem s Fredem v našem dódžó, protože o víkendu v hale jsem pomáhal se začátečníky a výkladem a překladem, takže džó se mi do ruky moc nedostalo. Zajímavé je, že se Fred divil, že takové ticho a soustředění při ukázkách ještě snad nezažil (postupně jsme ukázali vše od kihonu po ran-ai a navíc tandžó džucu). Nepřeceňoval bych to, ale pravda je, že jsme tentokrát do ukázek dali dost a nevím o žádných konkrétních chybách, které bychom udělali, takže se na to asi dobře koukalo. Tenhle seminář mi dal hodně i mimo trénink, ale to sem nepatří. (Mimochodem, Fred musím mít Čechů letos plné zuby, jak to tak počítám, otravovali jsme ho každý druhý měsíc… )

Týden po našem cvičení ve Zlíně jsem si ještě jednou zajel na seminář do Vídně. Tedy znovu jen na den, ale zase to bylo až až. Vlastně jsem se ještě nevzpamatoval z organizování semináře, proto jsem si ve Vídni chtěl odfrknout. A odfrkávat si umím jen na jednodenním cvičení (další žert). Ve dnech 18. - 19. listopadu tu vedl stáž Michel Ducret. Michel jezdí každý rok do Japonska a podobně jako předtím Kees a podobně, jako při semináři v Salvanu, i teď zapojil hodně z výuky senseie Nišioky. Je těžké popsat v čem se toto cvičení liší od našeho běžného tréninku (kdo se mnou cvičí pravidelně, ten si to představit dokáže lépe), ale rozdíly tu jsou. Michel, po vzoru senseie, zkouší pracovat velice uvolněně a přesto razantně, ukazuje nám různé "henka", varianty jednotlivých technik uvnitř kat, takže i tentokrát přišel s něčím "novým". Cvičili jsme hodně maki otoši v různých obměnách a ihned jsme to zkusili použít v katách. Velkou část tréninku jsme věnovali technikám kage (ura), kdy se právě se změnami (rytmu, vzdálenosti, načasování) začíná pracovat… Ale tohle rozhodně není téma mého článku.

Seminářem ve Vídni jsem uzavřel svůj džódó rok 2007. Nevím, jak moc se zmiňovat o dalších "seminářích" a cvičeních džódó, které jsme zorganizovali v Čechách (i na Slovensku), nebo jak moc psát o dalších aktivitách, které mé a naše džódó ovlivňují. Tak snad jen opravdu stručně – zorganizovali jsme další stáže iaidó, po pár letech odkládání jsem si zašel na zkoušky (iaidistické), absolvoval jsem jedno a potom i druhé školení trenérů, trošku jsem si zakendoval a velmi málo zaaikidoval. Na můj vkus to byl velmi divoký rok, plný organizování a cestování, ale já si to tak vybral. Už teď mám nějaké ty plány na další sezónu, džódóvat a cestovat budu asi podobně (už mám na stole letenku do Ženevy), ale organizovat zkusím mnohem méně. Protože rok je krátký a někdy musím taky dělat něco užitečného… Na druhou stranu, nejsem v tom sám. Letos je těch džódistů zase o něco víc a už se také přestávají bát jezdit cvičit sami. Třeba napřesrok podobný souhrn napíšou oni a já si ho s chutí přečtu.

text reportáže: Patrik Orth

fotografie: P.O. nebo účastníci seminářů

webmaster Tenšin dódžó 2006 - 2012 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek

webhosting poskytuje DOBRÁ SPOLEČNOST.cz