|
Po osmé s Fredem
Osmého semináře Šintó musó rjú, který proběhl 8. -
9. dubna ´06 v Tachově, se zúčastnilo rekordních pětatřicet džódistů z Česka,
Holandska, Maďarska, Německa, Polska i Rumunska. S odstupem celého měsíce bych
rád zhodnotil toto setkání a přiblížil těm, kdo se tentokrát nezúčastnili
alespoň částečně jeho atmosféru. Seminář se měl původně uskutečnit v Rekreačním středisku nedaleko německých hranic, nicméně těsně před uzávěrkou přihlášek se provozovatel rozhodl, že to vlastně v jeho objektu být nemůže. Zdůvodnění bylo mnoho, ale žádné z nich se mi nezdálo racionální, takže pro neodbytné zvědavce - prostě si to rozmysleli. Během následujících 24 hodin, po příchodu této zprávy, jsme spolu s Karlem Burianem z Tachova dokázali dohodnout a připravit naprosto zásadní změny, co se lokace a podmínek týče. Karel zajistil místo pro cvičení i ubytování účastníků a po telefonu jsme doladili vše potřebné. Během těchto několika hodin a v následujících dnech jsme protelefonovali nejen mezi sebou mnoho desítek minut a (nevím, jak Karlův), ale můj účet za telefon se zvýšil asi tak o sto procent. Nicméně podařilo se to rychle a především nenápadně zrealizovat a pochybuji, že měl kdokoliv z účastníků důvod ke stížnostem.
Cvičení se tedy konalo u německých hranic, a proto
Fred poprvé dorazil autem. Ne, že bychom nějak zvlášť ušetřili za letenku, ale
(a to je zásadní), mohl přibrat další dva své studenty. Jedním byl Peter van
Amersfoort a Jeffrey Schwerzel. Peter tu byl podruhé a stejně jako při první
návštěvě v roce 2002 to byl host více než vítaný. Díky němu mohl Fred ukázat
průřez celými osnovami džó v naší škole. Pro některé účastníky to byla první
možnost vidět pokročilé katy kage, samidare, gohon no midare a okuden waza.
Peter cvičil po dlouhé době a určitě byl i on sám spokojený s tím, co ukázal. Já
osobně byl hodně rád, když jsem si s ním zacvičil (je "ostrej"). Jeffrey byl u
nás poprvé, stejně jako hosté z Německa a snad nelitoval a také se vrátí.
Mimochodem (kdo to ještě neví), Jeffrey byl tím, kdo mi poradil, koho si k nám
pozvat na seminář... už je to "dávno". Matthias Wenderoth přijel spolu se svými studenty z Heidelbergu a Drážďan a jeho slova o tom, že "to byl jeden z nejlepších seminářů, které zažil" mají skutečnou váhu. On totiž Matthias cvičí od roku 1969 a za tu dobu těch akcí určitě viděl víc než dost. Z Maďarska dorazili staří známí ve velmi početné skupině (8), kterou vedl Josi Katona z Budapešti. Stejně tak se po delší době vrátil Radu Sarandan z Rumunska, který si svůj pobyt v Tachově o něco prodloužil a cvičil ještě další dva dny spolu s Karlem. Nechyběli ani úplní začátečníci a džódisté cvičící seiteigata (Polsko a Německo). I pro ně, stejně jako pro každého studenta ZenKenRenmei, muselo být naše cvičení trochu šokující. Myslím, že Michal Kolísek z českého Šinbukanu může vyprávět.
Abych nezapomněl. Michal se k nám přidal před lety,
aniž by opustil své učitele seitei džó a dokáže obstojně cvičit obě verze džódó.
Moderní i tu naší, tradiční. A to určitě není nic snadného. Škoda jen, že je
pořád sám, přesto si myslím, že výborné vztahy mezi seitei a korjú skupinou jsou
v našich podmínkách docela prospěšné a vzhledem k okolí i dost unikátní. Michal i ostatní čeští džódisté z naší Šintó musó rjú skupiny se před seminářem účastnili mnoha společných setkání, které probíhají prakticky každý měsíc někde v Čechách nebo na Moravě. Díky těmto přípravným stážím i pravidelnému cvičení si z tohoto semináře mohli odnést zase víc znalostí a zkušeností. Tedy, myslím víc, než obvykle... Každý si mohl zopakovat kihon a procvičit starší katy. Mimoto se každý seznámil alespoň s jednou novou technikou, tedy katou. Cvičili jsme (neplánovaně) už od pátečního večera, kdy jsme probrali kihon sótai. Toto páteční cvičení bylo původně určené instruktorům, ale během večera přijížděli stále noví studenti, natěšení na trénink s Fredem, že se tak nějak spontánně rozhodlo o tom, že se mohou přidat všichni. V sobotu a v neděli jsme pokračovali v běžném tréninku. Nemá smysl opakovat, co jsme to vlastně cvičili. Ten vzorec je (díky Bohu) stále stejný. Mění se jen intenzita a vnímání účastníků. Znovu bylo co opravovat. A jakoby toho k opravování bylo stále víc. Na úplném konci semináře došlo na nové techniky a samostatné opakování. Někteří poctivě studovali, jiní koukali kolem, povídali si, nebo se navzájem poučovali. Nejvíc práce na posledním tréninku udělal Fred. Obešel každého, s kým chtěl procvičit něco nového. Každému věnoval trochu času a s každým si novou techniku vyzkoušel. Já sám jsem mohl procvičit a dokončit ran-ai wazu. Nejdřív s Fredem a potom s Jeffreyem. Kata kodači ran-ai je výborná. Přesně to, co potřebuji k lepšímu vnímání vzdálenosti a držení těla. Osobně mám, co dělat. Tenhle seminář byl trochu jiný, než předešlé akce. Akce se účastnilo opravdu hodně zkušených hostů ze zahraničí. Bylo možné vidět jejich jiný přístup ke cvičení, poměrně vážný a poctivý. Líbí se mi. Čeští účastníci nemají tolik zkušeností a dělají chyby, ale to se podá. Budou-li chtít. Díky za účast i pomoc. Brzy nashledanou ve Zlíně. P.S. Neví někdo, proč jsem projel cestou do Tachova a zpět o 500 kilometrů méně, než když bývá Fred Quant ve Zlíně?
text: Patrik
Orth další info: webmaster Tenšin dódžó 2006 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
