|
Pascal
Krieger Pascal Krieger se narodil 9. dubna 1945 v La Tour de Peilz ve Švýcarsku. Po 5 letech, které strávil v kněžském semináři, se stal typografickým učněm v Montreux (od roku 1960). V roce 1963 (v říjnu) se stal členem džúdó klubu v Montreux. V roce 1966 se přestěhoval do Ženevy a vstoupil do "Shung Dô Kwan" (dále SDK). Obdržel svůj 1. dan (černý pás) v džúdó těsně před odplutím do Japonska. Tam zůstal dva roky v průběhu kterých potkal senseie Donna F. Draegera. Ten ho v březnu 1969 uvedl k senseiovi Takadži Šimizu, hlavnímu představiteli Šintó musó rjú. Ve stejné době byl představen Ičitaro Kurodovi. Od té doby trénoval Pascal Krieger džúdó v Kodókanu, džódó v Renbukanu s Šimizu senseiem, iaidó a šódó (kaligrafie) v Ódži s Kuroda senseiem. Na živobytí si Pascal vydělával tím, že učil několik hodin denně francouzštinu a angličtinu. V roce 1971 jeho otec vážně onemocněl, proto se Pascal vrátil právě včas, aby otce ještě před smrtí viděl. Zůstal v Ženevě 8 měsíců, během nichž představil džódó a iaidó několika členům SDK. V září stejného roku ho požádal Draeger sensei, aby jel do Chicaga v USA, aby řídil produkci džúdó magazínu "Jûdô Illustrated" do nějž psal hodnotné články o budó, což se pro něj stalo nezvyklou profesní zkušeností. Pascal se účastnil všech národních šampionátů v džúdó - fotoaparát v jedné a pero v druhé ruce, aby psal články, které nechával následně upravovat rodilým mluvčím. Poté vytvořil na primitivním IBM psacím stroji kompozici s použitím obrazového materiálu a na novém ABD dokonce vytiskl celý časopis. Ve stejné době cvičil džúdó v "Uptown Dôjô" (dódžó na předměstí). Pro cvičení s džó jezdil na jižní okraj státu Illinois do Peorie, kde cvičil se senseiem Relnickem, který v tomto městě pracoval. Iaidó cvičil sám na dvoře. Na konci roku 1972 požádal Draeger sensei Pascala, aby jel do Hong Kongu produkovat nový časopis, tentokrát obecně o bojových uměních "Martial Arts International". Quintin T. Chambers sensei byl jeho vydavatelem, ale nejvíce materiálů (tisíce tištěných stran a tisíce diapozitivů pořízených během častých cest do Jihovýchodní Asie) patřilo Dreager senseiovi. Pascal se chystal na delší pobyt v Hong Kongu, ale ropná krize na konci roku 1972 "potopila" tento projekt, a tak byla vytištěna pouze první tři čísla (další tři vydání byla připravena, ale nikdy se nedostala do tiskárny). Během svého pobytu v Hong Kongu trénoval Pascal džúdó s japonským zápasníkem, přítelem Draegera senseie, na ulici krále Edwarda (King Edward Road). Také cvičil džó s Stephenem Hua dřívějším žákem Donna Draegera a učitelem tai ťi. A tak se, na konci roku 1972, Pascal Krieger vrátil do Japonska a znovu začal trénovat své čtyři disciplíny. V průběhu dalších více než čtyř let úzce spolupracoval s Donnem Draegerem na ilustrování a vydávání několika jeho knih. Během tohoto druhého pobytu v Japonsku Pascal složil zkoušky na nidan a sandan (2. a 3. dan) v džúdó, oku-iri a jodan (4. dan) v džó (nidan v kendó renmei seiteigata) a sandan v iaidó a šódó. Co se týká džódó, Pascal trénoval velmi často s nejvýznamnějšími žáky Šimizu senseie, kterými byli Kaminoda sensei, Hiroi sensei, Joneno sensei a Nišioka sensei. Také často trénoval se svými sempai (starší či spíše zkušenější žáci) jako byli například pan Osato, pan Furikawa, pan Kobajaši, pan Macumura. Nasycený šesti či sedmi hodinovým každodenním tréninkem plus cestováním vlakem, metrem a autobusem byl Pascal rozhodnut vrátit se zpátky do své země. Nastal čas posunout se o kus dále. Opustil Japonsko v létě 1976 přes Malajsii, kde následoval Draegera senseie na jeho výroční cestě přes zemi (Johore, Seremban, Ipoh a Penang), asistoval mu při výuce s Karuna senseiem, pečlivě sledován (a opravován) senseiem Draegerem zatímco učil. V srpnu 1976 se Pascal Krieger znovu usadil v Ženevě a připojil se k SDK s nímž udržoval úzké vztahy. Brzy potom začal učit pravidelně džúdó, džódó, iaidó a šódó. Jeho skupina džódó a iaidó fungovala poměrně dobře a tak Pascal založil v roce 1979 Helvétskou asociaci džódó. O několik let později vytvořil Evropskou federaci džódó. Od svého návratu z Japonska Pascal udržoval úzké vztahy s Draeger senseiem (zemřel v roce 1982), Takadži Šimizu senseiem (1978), Kuroda senseiem (zemřel 16. 1. 2000) a se senseiem Cunemori Kaminodou. Pascal se šestkrát vrátil do Japonska mezi lety 1976 a 1997 (posedmé v roce 2004, pozn. překl.). V roce 1985 uzavřel studium Šintó musó rjú dokončením kusarigamadžucu s Kaminoda senseiem v Jocuja Kidótai. Brzy potom získal šomokuroku od Kaminoda senseie s pečetí Šimizu senseie. Ve Švýcarsku složil zkoušku na jodan v džúdó u Mikami senseie a Kondo senseie. Pokračoval ve studiu kaligrafie a každý měsíc posílal domácí práce Kuroda senseiovi a v roce 1996 složil zkoušku na 10. dan v této disciplíně a v roce 2003 na džunšihan. Konečně v prosinci 2005 úspěšně složil zkoušku na stupeň šihan. Navzdory tomu, od odchodu Draegera senseie se Pascal cítil sám ve světě džódó. Zůstalo nezodpovězeno mnoho otázek, a jelikož byl daleko od nějakého učitele, bál se, že se jeho výuka odkloní od té původní. Protože neexistovala jediná kniha věnovaná džódó, vyjma dvou knih v japonštině, rozhodl se Pascal napsat dvojjazyčnou knihu o džó, aby tak ujednotil své znalosti této tradice. Vznikl anglický a francouzský text na 500 stranách, s 2000 fotografií a 2000 kreseb pokrývá kihon a první tři série džó - omote, čúdan a ranai. Této technické části předchází kapitola věnovaná historii a filosofii. Poté, co vypsal veškeré své pochybnosti a otázky, hledal Pascal o to dychtivěji odpovědi. Byl očekáván na Havaji (1994) na mezinárodním semináři, kterého se účastnil Nišioka Cuneo sensei jako technický poradce. Ten byl skutečným otevířačem mysli. Dlouho očekávané odpovědi se staly zcela jasnými. Pocit frustrace, způsobený tím, že sám nemohl nalézt tyto odpovědi, byl náležitě kompenzován nadšeným zájmem většiny jeho studentů o tento styl, který je více klasický, realističtější, a ve kterém se cvičení s mečem vrací ke kořenům tohoto umění. Od té doby Pascal zve senseie Nišioku do Evropy každý rok ke zpevnění vzájemných vztahů přátelství a respektu. Nišioka sensei udělil Pascalovi gomokuroku v roce 1994 na Havaji a přijal ho jako svého osobního žáka. V roce 1998 získal Pascal svůj menkjo kaiden z rukou Nišioka senseie v Ženevě. Pascal je Nišiokův desátý a poslední menkjo kaiden. Pascal Krieger se aktivně účastnil výuky na všech mezinárodních seminářích IJF (v Malajsii v letech 1979, 1982, 1985, 1991, ve Švýcarsku v roce 1988, na Havaji 1994, v Sydney 1997, v Ohiu 2000, ve Vescu 2003 a v brazilském Belo Horizonte 2006). Od července 2000 je prezidentem Mezinárodní federace džódó.
text a foto:
http://fej.ch/en/tea-pkrieger.htm
související odkazy: http://tenshin.cz/smr/galerie.htm - fotogalerie ze seminářů http://www.sdkbudo.ch/ - SDK Ženeva, domovské dódžó
webmaster Tenšin dódžó 2006 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
