1. Kime poskytuje znamenitou kontrolu všech technik, stejně jako překvapující přesnost.

2. Krátký okamžik nehybnosti během kime ukáže, že šúgjóša (student na vyšší fázi učení, pozn. překl.) je v dokonalé rovnováze a že je mentálně připraven přizpůso­bit se kterékoli jiné technice za jakýchkoli okolností.

3. Když je koncept kime správně zvládnut, je šúgjóša, provádějící velmi rychlá přiro­zená propojení, schopen  dosáhnout úplného zastavení v kterémkoli bodě kime bez předcházení příští technice.

V případě Šintó musó rjú kladou první série (omote) velký důraz na kime tak, že mohou být použity během dalších dvou sérií v mnohem rychlejším tempu. Avšak jen ve čtvrté sérii (kage), kdy může být kime dovedeno k zralosti.

8. Ri-ai - souvislost

(na té je třeba pracovat se studiem ran-ai)

Ri: rozum, důvod; Ai. harmonie. V závislosti na disciplíně na sebe bere tento pojem široký význam. Například v aikidó ri-ai zdůrazňuje univerzálnost základních principů tohoto umění. V Šintó musó rjú na sebe pojem ri-ai bere následující význam: logika pohybu. Tato logika se vztahuje na tři body:

1. Vzdálenost - Jestliže učidači seká příliš blízko nebo příliš daleko, vzdálenost bude postrádat logiku protože cíl nebude v žádném případě proseknut řádně. 

2. Cíl - Kromě toho je logické vědět kde a co sekáme.

3. Správný okamžik - Nebo načasován ("timing"). To je daleko nejsubtilnější aspekt ri-ai. Kata svádí k předtuše díky své předem uspořádané podstatě. Jestliže tato tendence není přísně a stále kontrolována, brzo upadneme v pouhou choreografii. Učidači bude, s působivým zanšinem, pečlivě prosekávat prázdno opuštěné šidačim spíše, než druhého před sebou. Ani začátečník není oklamán. Naneštěstí je příliš často tento druh podívané ten, který vídáme na demonstracích budó.

Jestliže první dva body, kterých se ri-ai týká, mohou být uchopeny poměrně snadno, třetí bod vyžaduje roky poctivého tréninku. K tomu, abychom eliminovali předtuchu techniky, jejíž pokračování známe, je zapotřebí neobvyklý stav mysli. Aniž bych si přál nabízet fixní recept, doporučuji následující ingredience:

Akceptujte situaci jak se sama prezentuje s dokonalou poctivostí, převezměte přiměřený risk pohybem v poslední možné příležitost*, a skrze přísný trénink si osvojte výše uvedený odhad rychlosti pohybu.

________________________________________________________________

* Tato myšlenka "prostor času" nebo správného okamžiku se také nazývá ki musubi (článek spojující energie) nebo ki awase (harmonie mezi energiemi). Když se jeden z protagonistů pohne nebo udělá posuněk, druhý se pohne současně, jako by oba byli jeden.

Prvek nebezpečí je absolutně nepostradatelný, abychom zachovali bojový charakter kobudó. Boj bez ponětí risku není bojem, je hrou, nebo jinak je porážkou. Tento pocit nebezpečí mocně rozšiřuje představy boji vlastní: zanšin a jeho komponenty mecuke, šisei, ma-ai, kiai a kime.

Pamatujte, že toto ponětí risku je bezvýznamný ústupek vůči nebezpečí skutečného boje. Opravdu, toho si musíte být vědomi, že v kontextu japonského budžucu, jako v jakémkoli bojovném utkání kdekoli, každý zápas na vyrovnané úrovní mezi dvěma soupeři dává jen 33% šanci na úspěch a ne 50%, jak je častá představa. Tento děsný matematický vzorec lze rozložit následně: 33% šance na vítězství, 33% na porážku a 33% na propadnutí jednoho života za získání vítězství (ai uči: současný sek, útok). Proto každý zápas zahrnuje od počátku pro zúčastněné 66% šanci na smrt. Zbylé jedno procento řekněme značí soupeře o poznání lepšího.

Jen málo byznysmenů by investovalo do projektu s 66% šancí na nezdar. Každý člověk se špetkou rozumu se musí v duchu smířit s touto kalkulací než vstoupí v otevřený konflikt. A sezná, že zápas nebo válka jsou ty nejméně inteligentní možná řešení a mohou existovat jen tam, kde není jiná možnost. 

Ri-ai je proto záležitost stavu mysli. Jestliže udeříme nebo sekneme lehkomyslně, kdykoli a kdekoli, pak si musíme být vědomi, že ať praktikujeme cokoli, je to "bojová disciplína".

9. Sei to dó - nečinnost a činnost

(na tom je třeba pracovat od kage)

Všechna japonská kobudó jsou pořízena zákonu rytmu sei to dó. Mimochodem je zajímavé poznamenat, že několik forem zápasů mimo Japonsko tuto myšlenku rytmu obchází. Kdybych, s ohledem na otázku účinnosti, si nepřál formulovat názor, zdálo by se nepopiratelné, že koncept sei to dó obohacuje výchovné a estetické aspekty.

Tento rytmus nečinnosti/ činnosti může být více či méně zaznamenán s ohledem na techniky, ale musí zůstat harmonický. Podle zákona kontrastu, čím intenzivnější je nečinnost, tím prudší se dostaví činnost. Bez této představy rytmu se bude každá sekvence rychlého nebo pomalého pohybu zdát monotónní a ztrácet na intenzitě.

Technický aspekt

V konkrétních pojmech, myšlenka sei se projevuje skrze zaujmutí kamae na začátku a skrze osame na konci katy. Kamae a osame jsou prováděny pomalu a intenzivně s perfektním zanšinem. Myšlenka dó je založena na mimořádném hospodaření s pohybem, ve prospěch rychle, přesně, nepředvídaně a citlivě ve správném poměru rozvržené akce, podpořené perfektně synchronizovaným kiai a kime.

Ve všeobecnějším smyslu

Pokud jste důvěrně obeznámení s japonským budó, nemůžete si nevšimnout, že veškerá činnost je prováděna s vědomím etikety, pohyby, které jsou cvičenci určeny k provedení během period nečinnosti, vyžadují enormně klidnou mysl. Tyto "mezery" rozkouskovávají intenzivnější aktivitu; tak jako když se připravuje inkoust pro kaligrafii před tím, než kaligraf kreslí jediným pohybem znak na panenský papír; meditace pár minut před nebo po tréninku; skládání hakamy* po keiko (trénink);  existuje mnoho příkladů, které ukazují, že určitá doba zklidnění mysli je nutná pro zabezpečení přechodu od "normálních" každodenních aktivit k intenzivní činnosti, kde se jednotlivec zcela zabývá sám sebou.

________________________________________________________________

* Během mých lekcí iaidó, mezi roky 1969 a 1976, jsem mnohokrát slyšel senseie Kurodu mluvit o takové činnosti prostřednictvím výrazu Kokoro wo tatamu: záhyby duše.

Ta myšlenka mizí z našeho moderního zmítaného života. Stalo se prakticky nemožným zachovávat okamžiky klidu, které pomáhají zklidnit duši stejně dobře jako stabilizovat krevní tlak. Používány konceptem sei to dó mohou mít nicméně neobyčejně pozitivní výsledky: nabití baterií, nárůst klidu a desateronásobný nárůst schopnosti koncentrace: nic, co bych mohl dodat, a co je opakem naší tendence snažit se získat lepší výsledky.

10. Jojú - rozpětí možnosti

(koncept, který je osvojován během stádia džucu - mezi 5 až 8 roky tréninku)

Nyní přicházíme ke konceptům, na kterých nelze pracovat, ale které si přirozeně osvojujeme skrze pravidelné studium až dosud zkoumaných konkrétnějších pojmů.

Po mnoho let, kdy jsem byl zvyklý trénovat v dódžó Šimizu senseie, slýchal jsem komentář a bral ho jako kompliment: "Isogaší, ne!" Přeloženo do obecného způsobu řeči to znamená: "Byl jsi opravdu pilný!" Byl jsem velmi potěšen, že mimořádně rychlou sekvenci, kterou jsem právě provedl, zachytilo oko Mistra, a krátce se uklonil, aby má pýcha vypadala cudněji.

Později jsem začal poznávat, že tento domnělý kompliment byl ve skutečnosti plně oprávněnou kritikou. Byl jsem tak zaměstnán "oháněním se" kolem sebe, že jsem sám zapomněl na rozpětí mezi technikami, nenechal věci projevit se a nevyužil možnost k odpočinku.

Šugjóša, který dosáhne určitého stupně, zjistí, že docílil relativní jistoty v používání technik. Jeho reakce jsou odhadnutelné a hospodárnost pohybu, který získal, mu dává prospěch z jistého rozpětí možností. Více a více má dojem, že jeho protivník se pohybuje pomalu. Má čas nechat věci přijít. Kdyby ho sensei Šimizu viděl, nahradil by ironické "Isogaší, ne!" výrokem "Jojú ga aru, ne!" ("Máš jojú!").

Když Mistr předvádí techniku, tento koncept jojú je absolutně rozpoznatelný. Diváci, kteří si neuvědomují tento pojem, jsou ovlivněni Mistrovým klidem. Bere si čas, jeho pohyby jsou střídmé a zbavené jakékoli fantazie nebo předjímání, nadto zachovává charakteristický půvab přirozených pohybů.

Nezbytnými přísadami tohoto konceptu jsou ma-ai, ri-ai, zanšin, rovněž i excelentní technické mistrovství kombinované s jasností mysli, kterou nic nemůže zmást (fudóšin, muga-mušin).

Podobně jako všechny ostatní koncepty, jojú je stejně tak použitelné v každodenní činnosti. Je jasné, že osoba, která dělá věci metodicky, přesně a střízlivě, sebe, skrze své mnohé aktivity, mnohokrát zachrání. Jojú je nepostradatelné pro zaměstnané osoby. Líná osoba nemá jojú, protože tento koncept, stejně jako sei to dó, zahrnuje momenty intenzivní činnosti.

Tak dlouho, jak je Šintó Musó rjú známo, začíná zkušenost jojú studiem kage, čtvrté série. Pozoruhodný kontrast mezi momentem nečinnosti (sei) a momentem činnosti (dó) neponechává místo k předtuše a vyžaduje rozvážnost pohybu bezpříkladnou v dalších sériích.

11. Kan-ken - intuice a zrak
(poznání osvojované pozvolna)

Zrak jsme pojednávali v konceptu mecuke. Vysvětlení obsahovalo dvě části: vidět vše… …bez prozrazení čehokoli. Viděli jsme, jak vidět vše. Vyložil jsem, že "neprozradit nic" předpokládá složitější představy. Zabránit prozrazení čehokoli v očích znamená vyprázdnění mysli a nepromítání mysli v očích. Vysvětlení konceptu muga-mušin poskytuje možnost proniknutí do důležitosti podstaty tohoto "vyprázdnění".

Co se týče kan, intuice, je možná právě když duch není déle zaměstnán očima a začíná volně kolovat uvnitř celého těla, dovoluje tak ostatním smyslům vnímat podstatné součásti tak subtilní, že oči samy nejsou schopné je odhalit. To je to, co obvykle nazýváme šestým smyslem, aniž bychom přesně věděli, co tímto výrazem myslíme. Je nám tak důvěrně známý, protože upoutal představivost mnoha spisovatelů i filmových režisérů a ti ho zobrazili způsobem, který může být označen jen jako fantazie. Jenom ti, kteří si osvojili fudóšin nebo muga-mušin možná mohou tento šestý smysl využívat.

Harmonické spojení kan-ken velice zvyšuje lidské vidění. Oko sleduje protivníkovy akce bez toho, aby se s nimi ztotožnilo. Intuitivní vidění je ve střehu a pozná, jak rozlišit podstatné věci.

12. Misogi - obřadné mytí, očista

Poznámka překladatele: Část kapitoly byla přeložena, upravena a zpracována v rozsáhlém článku „Misogi“, který byl publikován v časopise Aikidó 6/1999. Zájemcům přečtení článku doporučuji a zde uvádím jen závěr kapitoly.

Misogi je nepostradatelným prvkem při formování šugjóši. To je nazýváno seišin tanren (kování čistého ducha). Bez toho, aby se tato forma tréninku stala pravidelnou záležitostí, může být užívána periodicky, zvláště během seminářů nebo intenzivních tréninkových setkání.

13. Fudóšin - nehybná mysl  
(koncept, který je pochopen znenadání při usilovném studiu sebe sama)

Fu: znamená v japonštině negaci; Dó: pohyb; Šin: mysl. Tento koncept nevyjadřuje myšlenku nehybného ducha, jak mnozí lidé věří. Zcela opačně: je to duch, jehož tok nemůže být zmaten nebo přerušen.

V zásadě je člověk manipulován událostmi spíše, než by je kontroloval. Je vydán na milost svým pocitům a emocím. Jako je korek v zuřícím oceánu povznášen nebo stlačován v závislosti na tom, zda se nachází právě na vrcholu nebo uvnitř vlny. Dokonce i na klidném moři se nechá unášet dominantním proudem a končí přesvědčen, že se tak sám rozhodl.

To by mohlo vypadat jako spíše skličující zobrazení našeho osudu, ale naštěstí existuje mnoho příkladů, které tomuto ob­razu odporují. Přesto je to pravdivá reflexe reality. Rychlý pohled kolem (nebo do zrcadla) nás o tomto faktu přesvědčí. V jednom okamžiku jsme přecitlivělí, v jiném popudliví, někdy nadšení, potom zuřiví a pak najednou, záleží na události, na­plněni láskou až po okraj, velkodušní a vyrovnaní. Takovými náladami, tak intenzivními, jak krátce žijí, se utrácí neuvěřitelné množství energie.

Naštěstí (nebo naneštěstí), nám síla zvyku dovoluje vydržet nejistou rovnováhu klidu díky našemu přesvědčení, že jsme bezmocní. Možná, že jsou v menšině, ale po­vzbudivé množství mužů i žen odmítá přijmout takový stav věcí. Rozhodují se vzít svůj život do svých rukou, ovládnout předpověditelné události a zvládnout většinu z těch událostí, které nemohou předvídat. Rozhodují o tom, co se jim stane, vědí, kam jdou a co hledají. Jsou zaujati jen podstatnými věcmi a naučí se přiznávat detailům jen ten rozměr, který si zaslouží.  

Japonci nazývají takový postoj fudóšin. Pochopení tohoto pojmu je dosahováno skrze práci na sobě. Kobudó vyčnívá z ostatních systémů nauk, protože nabízí zvláštní možnosti, jak onu práci provést.

Ovlivnění fyzickými pocity

Ta práce se sestává v první řadě z postavení se tváří v tvář fyzickým pocitům, které se vytrvale pokoušejí znásilnit klid člověka. Čím více jsme přivykli pohodlí, tím více budeme frustrováni, když ho budeme postrádat. Jestliže nás pocity jako horko, chlad, únava, bolest, hlad a žízeň trápí až k bodu, kdy nás rozptylují od zadaného úkolu, pak máme jen malou šanci při každodenním posouvání aktivity dostatečně dlouho, až z ní vzejde něco pozitivního.

Cvičení kobudó předkládá důkladný kodex chování, které vyžaduje velkou fyzickou i mentální vytrvalost. Raději, než bych to objasňoval, dovolte mi popsat situaci, která líčí ovlivnění neskutečné osoby fyzickými pocity, a ponechal na okamžik stranou ovlivnění emocionální a intelektuální.

"Je 6 hodin ráno, jsem ospalý a je mi zima, nutně potřebuji dobrý šálek kávy a něco k snědku. Jsem unavený a trvalé bolesti i ná­maha jsou připomínkou napětí předchozích dnů. Dnes má být nádherný den; naneštěstí není ani nejnepatrnější naděje na krátkou procházku a beztak, v takovém tíživém chladu, bych si z toho pravděpodobně nic neodnesl, zvláště, když jsem dostal tuhle vzrušující knihu… Ale místo toho stojím zde, ve studeném dódžó, se čtyřicítkou masochistů a tamten sadista dělá společnosti účet. Každé suburi (rychlý opakující se sek) zdůrazňuje mé nepohodlí a s každým kiai vykři­kuji otázku: ´Co, do čerta, tady dělám?´"

Ta osoba by nenalezla snadno odpověď na takovou otázku. Je vzdálena přesvědčení, že všechno to úsilí, které vložila – poněkud proti svému přání – je nepoužitelné. Ještě ani na konci nemůže napomoci pocitu malé hrdosti z toho, co získala „pokračováním“. Hluboko vespod cítí, že jestliže se čtyřicet lidí chystá postavit takovému druhu nepohodlí, pak to musí vést k něčemu smysluplnému. Jednoduchý fakt příslušnosti ke skupině a následování stejného vůdce je často dostatečně dobrým důvodem k pokračování.

Po takové učební době, která z počátku začíná s odporem a pokračuje víc a více uvědoměle, student končí dosažením rozdílného stavu mysli. Je relativně osvobozen od fyzických omezení a je nyní svobodný pracovat tak, jak si přeje, a tak dlouho, než se stane obětí vlivů emocionálních a/nebo intelektuálních. A jestliže chce trénovat mezi 6 a 7 ráno, navzdor chladu, spánku, hladu, žízni a křečím, může se uvědoměle vyhýbat všem pocitům nepohodlí rozptylujícím jeho mysl od jeho rozhodnutí. A co víc, bude to dělat s potěšením, neboť námaha je odměňována jen tehdy, když byla uskutečněna svobodně a radostně s cílem dosáhnout pokroku směrem k stavu harmonie.

S vůlí, pomocí skupiny a vůdcova příkladu, si všichni mohou osvojit fyzický fudó­šin, právě tak jako zmíněný cvičenec.

A těm, kteří si pletou fyzický fudóšin s klášterní přísností a tělesným utrpením, by mělo být jasné, že cvičenec, který si osvojil fyzický fudóšin, není lhostejný k dobrým věcem v životě a k pohodlí. Docela opačně; bude si je vychutnávat více než kdokoli jiný, protože svobodně souhlasil řádně se jich zbavit.

Dlouhé "vědomé" praktikování fyzické výdrže cvičence neustále navádí k mnohem vážnějšímu utkání: zápasu s vlivy emocionálními a intelektuálními. Je si dobře vědom, že deprese vyvolaná silnou emocí může obrátit jeho fudóšin v niveč.

Ovlivnění emocemi a myšlenkami

Zatímco je relativně snadné osvobodit se od fyzických nátlaků, je třeba mnohem více vůle k dosažení stavu emocionálního a intelektuálního ne-ulpívání, které charakterizuje ty, kdož ovládli fudóšin.

Nadměrné štěstí nebo hluboký smutek, zuřivý vztek nebo neústupná nenávist, ne­kontrolovatelná zlost, nepřekonatelné ponížení, velké zklamání, bolestná nejistota; to vše je tak silné, že nepříjemný fyzický pocit, jakkoli bolestný, se ve srovnáním s tím stává docela zanedbatelným.

Dovolte mi, prosím, nakreslit obrá­zek, který promluví více, než dlouhé vysvětlování. Ponechejme tentokrát stranou menšinové vlivy s domněním, že již byly částečně překonány.

"Všechno na příští týden se odkládá z důvodů intenzivního semináře. Můj pětiletý trénink mě uvykl na tvrdost takového druhu záležitosti. Teď ale hodně váhám nad tím, zda jít…

Zaprvé, je tady moje přítelkyně. Bude naštvaná, protože nesnese být sama. A já nesnesu myšlenku, že bude flirtovat se svým přítelem, jako se to stalo v minulosti. To bude vždy v mém podvědomí a pochyby i žárlivost ve mně budou hlodat tak jak tak. A s tím nemohu nic dělat!

A ten seminář proběhne na venkově. Všichni ti velkorucí sedláci a smrad z farem. Jejich intelektuální úroveň je žalostná a nebudu se obtěžovat míněním o jejich neexis­tujícím smyslu pro humor.

Dokonce jsem shledal, že ačkoli chlapík odpovědný za tábor je na excelentní tech­nické úrovni, dostatečně se nestará o ty z nás s vysokým stupněm. Bude nás krmit stej­ným základním cvičením a bude se víc zajímat o znalosti, zda naše sandály jsou v přímé lince, než o zjištění našich technických problémů. Bude nám znova vtloukat do hlavy představy o etiketě, pozici a mentálním postoji…

Kromě toho mamlas, který organizuje seminář, již není členem naší asociace. Donutili jsme ho odstoupit, protože zorganizoval jiné semináře pro konkurenční asoci­ace. Jako jeden z členů, který tlačil na jeho rezignaci, se trochu obávám, že by mohl ke sporu se mnou vyhledávat příležitost. Už jsme ostatně měli na veřejnosti dvě hádky… Sečtu-li to, raději bych zůstal doma!"

Tento jedinec – jak doufám s fiktivním charakterem – možná odolá chladu a bolesti, ale nemá pod kontrolou své emoce a myšlenky. Je zaplaven sentimentálními problémy, arogantními předsudky, sobeckými požadavky a konvencemi zakořeněnými jako sek­tářské; je jen malá šance, že udělá pokrok. Jeho osobní stagnace se změní v druh frustrace, až uvidí, jak ho méně zkušení lidé dohánějí. Ledaže se do toho vloží velký šok, konec konců, nevyhnutelně zanechá a opustí cvičení.

Velikou trhlinu je nutné překonat, aby byl překlenut most mezi jednoduchou fyzic­kou způsobilostí a přetvořením lidské psychologické pózy. Jak nám může kobudó pomoci překlenout tuto trhlinu? Odpověď je stejná jako pro případ konfliktu vůči fyzic­kým vlivům: vůdce a skupina.

Avšak je nepatrný rozdíl, pokud se týče toho průvodce a skupiny. V prvním případě se od vůdce očekává, že bude neobyčejně schopný a nadprůměrné technické úrovně. Nic víc. Skupina se prací s ním posílí a technicky poroste. V tom druhém případě, fyzická způsobilost a technická dovednost déle nedostačuje. Onen vůdce k tomu ještě musí vlastnit moudrost a znalosti, které postupně skupina převezme.

Metoda

Nyní víme, že fudóšin není koncept, který je uchopován vstřebáním vnějších znalostí, ale je dosahován zbavením se toho, co je v našem dosahu nadbytečné – a to je odstra­nění našich mnohých sobeckých vlastností. Prozkoumejme, jak toho může být dosaženo.

Na poli fyzickém a technickém, také z pohledu mentálního, práce je "naznačována" vůdcem a prováděna studenty. Skládá se z nadměrných úsilí. Úsilí samo o sobě je nic.

Ten, kdo slézá schody budovy bez výtahu, vydává jen přirozené úsilí. Ten, kdo slézá stejné schody, a výtah tam je (v provozu), vydává dobrovolné úsilí, jistě, třeba možná i protože doufá, že to prospěje jeho zdraví; přesto je stále vzdálen nadměrnému úsilí.

Jestliže, z druhé strany, je tato osoba velmi líným jedincem a vždy se vyhýbá úsilí, pak bude vydávat nadměrné úsilí tím, že odmítne využít výtah ve prospěch schodů například proto, aby ho na jeho místě mohli použít starší lidé. A jestliže slabost našeho člověka je umíněná pýcha, bude vydávat nadměrné úsilí odmítnutím schodů a jízdou výtahem se sousedem, kterého nemůže vystát, a přinucením se k tomu, aby ho vlídně pozdravil.

Nadměrné úsilí je nesmiřitelně zaměřeno proti jedincově slabině.

Mnoho lidí, kteří si myslí, že tato práce na sobě nic neznamená, nazývají toto nad­měrné úsilí masochismem (dokonce přesto, že toto slovo se hodí jen na potěšení ze sexuálního uspokojení skrze bolest a ponížení). Tak jako ignorují skutečný význam slova, které používají, tak si nejsou vědomi účelu nadměrného úsilí. Není tu proto, aby napravilo pocit viny, a také ne proto, aby obstaralo zvrácenou radost: vydání nadměr­ného úsilí je jednoduše cestou k dosažení skutečné svobody a trvalého klidu skrze zbavení se nepoužitelných vlivů.

V mezích souvislosti kobudó a šinbudó je hojně možností k vydávání nadměrného úsilí. Přinutit se trénovat navzdory přechodné únavě, vybrat si k cvičení protivníka, jehož osobnost se zdá nesnesitelná, rozhodnout se vyhledat začátečníka i tehdy, kdy by velmi rád sám trénoval; strpět nezdar bez výmluvy dokonce a speciálně, když výmluvy jsou možné; ukázat pokoru po dlouho očekávaném vítězství; to jsou jen některé pří­klady.

Budó, a zvláště kobudó, nás často přivádí do kontaktu s představami odkazujícími na život a smrt, dokonce i když jen symbolicky. Postupně nás to navádí udělat krok zpátky. S každým nadměrným úsilím oddělujeme sami sebe o kousek víc od našich ego. Pak, z ničeho nic, je tu fudóšin. Oproštěni od bytí bezmocných korků, nacházíme sami sebe s kormidlem, kýlem a plachtou, a nic nás neodchýlí od našeho cíle, cokoli by to mohlo být.

14. Mugamušin - žádné ego, žádná mysl

(Poznání, jež je osvojeno znenadání po usilovné práci a úsilí)

Tento koncept poukazuje na vnitřní prázdno. Není to prázdno, kde něco schází, ale prázdnota, která zůstává po eliminování všeho, co bylo nadbytečné, vytvořené lidským egem. O tom jsme hovořili podrobně u předchozího pojmu (fudóšin), a tak se nechci déle zdržovat u první části konceptu Muga: žádné ego.

Avšak Mušin otevírá dveře. Když se začátečník pustí do studia bojové disciplíny, je nezkušený a neví, kam napřít svou mysl. Pak se učí technice a je mu zdůrazňováno, aby svou mysl napřel do svého pohybu tak, že ho provede s největší možnou intenzitou. V této fázi je mnoho zastávek, při kterých nerozezná, že jsou jen na půl cesty k pravdě. O tom jasně mluví pasáž z díla japonského zenového mnicha Takuana ze 17. století:

"Když si poprvé všimnete meče, který se pohybuje, aby vás sekl, když přemýšlíte o nevyhnutelném setkání s tímto mečem, vaše mysl se zastaví na meči právě v té pozici, kdy váš  vlastní pohyb bude nedokončen, a vy budete zasažen vaším soupeřem. (...)

Když bojovník napře svou mysl na akci soupeřova těla, jeho mysl bude unášena akcí soupeřova těla. Když položí svou mysl do soupeřova meče, jeho mysl bude tímto mečem uchopena. Když upře svou mysl k myšlenkám na soupeřův záměr udeřit ho, jeho mysl bude pohlcena myšlenkami soupeřova záměru udeřit ho. Když zaměří svou mysl na svůj vlastní úmysl nebýt udeřen, jeho mysl bude chycena jeho úmyslem nebýt udeřen. Když vloží svou mysl do jiných lidských postojů, jeho mysl zaberou další lidské postoje. (...)

Nezáleží na tom, kam napřete svou mysl, jestliže je to jedno místo, zbytek vašeho těla ztratí svou funkčnost. Pokud ji nenapřete nikam, vejde do všech částí vašeho těla a rozšíří se v celém jeho celku. Tímto způsobem, když vstoupí do vašich rukou, ruce získají funkčnost. Když vstoupí do vašich nohou, nohy získají funkčnost. Když vstoupí do vašich očí, oči získají funkčnost. Kdo přemýšlí, bude zahlcen svým myšlením. (...)

Jestliže mysl obchází celek těla, když jsou ruce povolány do akce, člověk by měl využít mysl, která je v rukou. Ale pokud se rozhodnete pro jedno místo, do kterého vložíte svou mysl, když se ji pokusíte z tohoto místa odvolat, tak tam zůstane. 

Dokonce i když pohnete myslí mimo tělo, bude-li odeslána jedním směrem, bude chybět v devíti dalších. Jestliže se mysl neomezí jen v jednom směru, rozprostře se ve všech desíti. (...)"

Tento citát ukončeme lapidárním úsudkem, o kterém určitě budete mít mnoho času uvažovat:

Přemýšleti, "nebudu přemýšlet"  
také to je něco v lidském myšlení.  
Jednoduše nepřemýšlet  
kolem přemýšlení vůbec.

Osoba, která dosáhne tohoto stavu "nemyšlení", je velmi podobná začátečníkovi, který nemá povědomí, jak a kam má fixovat své myšlenky. Jediným rozdílem je, že nyní je v něm přítomna technická schopnost.

Jedním ze způsobů, jak „zastavit myšlení“ během provádění technik, je neúnavně opakovat co nejširší rozsah technik rozmanitých rytmů a rozdílné intenzity. Když se člověk poprvé učí psát na stroji, sedí u klávesnice a neví nic. Pak se učí psát a myslí si: "Můj malíček je pro klávesu -A-, ukazováček pro -F-, atp." Časem může psát, klávesy zná zpaměti. Ale když je psaní zvládnuto kompletně, prsty pracují samy. A opět, člověk nemusí být schopen říct, který prst přísluší -A-, ale to neovlivní plynulost psaní. Psaní se stalo součástí této osoby.

Mugamušin vyžaduje přesáhnutí všeho. A když se tento koncept týká boje – dokonce symbolického – důležité věcí musí být přesahovány. Potucha o životě a smrti je jednou z nejdůležitějších (seiši wo choecu). Je to možné jen předvídavostí myšlenky podvojnosti. Tak dlouho, jak život (viděn jako dobrý) je chápán jako opak smrti (viděna jako špatná), a tak dlouho, jak jsme neustále zaujati tím, co klasifikujeme jako dobré, náš duch bude "spoután řetězy" a nebude připraven, když smrt "zaútočí".

15. Šú-ha-ri - přizpůsobení-zastavení-odstoupení

(To je přirozený cyklus učení, praxe i mistrovství.)

Stádium ŠÚ

Člověk, který si přeje naučit se nějakou dovednost, hledá někoho, kdo ho může zasvětit do toho umění. Když ho najde, snadno zůstane věrný zákonům oboru, a dokud v něm není vyučen, svěřuje veškerou svou důvěru do svého učitele. Od začátku  prokazuje velkou úctu a podrobuje se, aby prováděl povinnosti, které někdy nemají přímý vztah k tomu, co se chce naučit. Rychle objeví, že jeho učitel ukazuje mnohem víc, než jednoduše vyžaduje dovednost, které se má naučit. Učitel chce vidět věci udělané určitým způsobem a se správně vymezeným stavem mysli. Za starých časů byl učitel často vybrán otcem dítěte. Od toho okamžiku bylo vše chápáno tak, že pokračování výchovy mladého muže převzal učitel. Ve vzácných případech je to pravdou dodnes.

V budó je tato první etapa nazývána ŠÚ (chránit, přizpůsobit se). Mladý gjóša si vybere Mistra nebo, mnohem obvykleji, je jím vybrán. Od toho okamžiku se bude student ukázněně držet principů tradice. Jeho zkušenost nebude příliš rozdílná od zkušenosti mladého učně. Výchovný aspekt však bude rozsáhlejší než technický. Rozdílné úkoly, které bude donucen vykonávat, mu budou někdy připadat bez vztahu k bojovým disciplínám, ještě je to stav mysli, se kterým se upsal povinnostem, jež budou zdůrazňovány mistrem.  Mimo to od něj bude očekáváno „hájení“ technických vědomostí, které získává odmítáním vytvářet osobní interpretace a prováděním technik s co největší precizností. Mladý cvičenec bude postupně rozvíjet kvality júnanšin, o kterých jsme již hovořili.

Na takovém poli, jaké představuje budó, tato první etapa může zabrat tři až pět let. Po této periodě učeň nebo gjóša získá solidní základ svého řemesla nebo umění, ale ještě nebude mít praktickou zkušenost.

Stádium HA

Učeň je nyní kvalifikovaným technikem a musí prožít své vlastní zkušenosti. Učitel ho požádá, aby ho opustil, aby v praxi prováděl, co ho naučil, na jiných místech a postavil se novým obtížím. Teď nebude nikdo, kdo by ocenil jeho práci nebo mu dal radu. Pohybujíc se mezi lidmi, kteří ho neznají, vždy se bude muset osvědčit. Tato zkušenost, ze začátku velmi těžká, mu nakonec přinese určitou důvěru ke svým schopnostem. Zatímco bude využívat svou minulou zkušenost, bude se učit novým technikám a potkávat lidi, kteří mají rozdílný přístup k řemeslné dovednosti. Jeho znalosti budou narůstat stejně jako zkušenost jeho dospívání. Dokonce ačkoli rozvíjel osobní styl, je stále silně ovlivněn výukou svého mistra.

V budó je tato etapa nazývána HA (přestávka). Je to doba, kdy se cvičenec rozhoduje opustit dódžó, odejít a otestovat své schopnosti v jiných tradicích. Tato zkušenost, nazývaná muša šugjó (sebekázeň bojovníka), je plna obtíží. Výzev je mnoho a výchovné zkušenosti jsou bolestné. Avšak, následkem studentova postoje, je to Mistr, kdo bude posuzován. Žák zůstal v duchu věrný svému Mistru a je si vědom, že je svým způsobem jeho reprezentantem vůči světu. Po nárůstu a obohacení svých znalostí posléze získá velkou sebedůvěru a bude rozvíjet svou vlastní techniku. Nakonec  bude mít své vlastní ideje o umění, které praktikuje. Tato etapa může trvat deset až dvacet let, nebo víc.

Stádium RI

Stádium RI je přirozeným výsledkem obou předchozích. Kvalifikovaný řemeslník (umělec) nebo šugjóša se může vrátit ke svému Mistru a stát se jeho asistentem nebo ho vystřídat ve vedení skupiny či rjú. Ale spíše se tak nestane, protože bude chtít dělat své vlastní věci, vytvořit osobní styl založený na vlastních představách.

Je možné, že dřívější studenti dohoní Mistra, alespoň na poli technickém. Jestliže je to tento případ, Mistr z toho vyvodí nějaké lekce a bude se pyšnit tím, že mu byla přiznána zakládající vznešená úloha.

V té době, sám sobě mistrem, se dřívější student bude zbavovat povinností vůči svému Mistru – současně bude stále vůči němu mít všechen patřičný respekt a bude mu vděčen za to, že se mu dostalo solidních základů, na kterých může budovat svůj vlastní styl. Nyní nemá nikoho, kdo by mu odpověděl, jen sebe.

Shrnutí

S přirozeným vývojem, který je vyjádřen představou Šú-ha-ri, se setkáváme v mnoha rozdílných oblastech, od bezvýznamných po zcela univerzální. Dítě, které se učí štípat dřevo se svým otcem, musí kopírovat jeho pohyby (ŠÚ). Po několika dnech, když si jeho otec myslí, že je dostatečně zručný, ponechá dítě samotné. Po několika dalších dnech učiní dítě své vlastní objevy. Zkusí několik metod, dřevo bude štípat příliš tlusté – možná se několikrát dokonce zraní (HA!). Pak, po několika měsících, tuto zručnost ovládne. Dřevo bude štípat svým způsobem (RI), ale čas při tom strávený i rozměr polen budou přijatelné.

Ve všeobecnějším smyslu je dítě v etapě ŠÚ do své dospělosti. Všechno, co mu jeho rodiče říkají, odráží jedinou pravdu, kterou zná; poslouchá. V době dospívání vstupuje do fáze HA. Opouštěje svou půdu, získává svou vlastní zkušenost mimo rodinné jádro. Rozdílné ideje a nové vlivy, které ho lákají, jsou často v opozici k tomu, co se naučil během etapy ŠÚ. Pak se zbavuje vlivu otce a rodiny. Jeho životní styl je povšechně rozdílný od stylu jeho rodičů. Je ve fázi RI a může dohlížet na etapu ŠÚ u svých vlastních dětí.

Když někdo chce obejít vymezení, automaticky vytváří série problémů, které rozšiřují již tak hojné potíže každé etapy.

Japonské rčení vztahující se ke konceptu Seišin tanren (kování jasného ducha) – drahé pro cvičence budó – ilustruje výše zmíněné docela dobře:

"V budó zabere naučit se (techniku) tisíc dní, vytříbit ji deset tisíc dní; odlišnost vítězství a porážky je zapříčiněna zlomkem sekundy."

Je to jen po oněch 33 letech (pozn. překladatele – Kristova léta?), kdy může být pochopen koncept RI a kdy je možné odkázat potomstvu bohaté a obecné Vědění.

...pokračování

překlad: Miroslav Kodym

(Pozn.: Tyto překlady byly publikovány v časopise Aikidó, který vydává Česká asociace aikidó, a na stránkách www.aikikai.cz. Na našich stránkách jsme upravili pouze název Šintó musó rjú, z původně použitého Šindó musó rjú. Texty jsou určeny pouze pro osobní použití, nikoliv pro další šíření, elektronickou nebo i tištěnou podobou.)

webmaster Tenšin dódžó 2006 - 2012 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek

webhosting poskytuje DOBRÁ SPOLEČNOST.cz