o škole	osnovy	semináře	F.A.Q.	texty
praktické	učitelé	odkazy	galerie	kontakty

Pravé nebo falešné? Je vaše škola bojových umění legitimní?

Řekněme, že se přihlásíte do klubu bojových umění, kupříkladu na základě jeho písemných materiálů, kde se prohlašují za výlučné zástupce ve Spojených státech pro tisíc let staré, mystické bojové umění, o kterém jste se dříve mohli dozvědět jen z čínských taoistických pověstí.

Skvělé, řeknete si. Učíte se věci, ke kterým má přístup pouze pár zápaďanů, a tím zvedáte svůj kredit na večírcích a banketech. Když se propotíte a proplatíte tréninkem prvních měsíců, budete spokojeni. Představujete si, že kráčíte ve šlépějích starověkých samurajů nebo taoistických mystiků.

Ale je to skutečně tak? Nebo jste vy a vaše peníze elegantně šizeni umělcem, který ví, jak používat ta správná slova, aby vás podvedl a všechno, co jste se naučili, je jenom mišmaš technik vykradených z videokazet a knih pochybné kvality?

V minulosti jsme si z takových lidí a jejich tužeb dělali legraci. Stále ale bohužel dostáváme zprávy od takových, kteří se smrtelně vážně dotazují na pravost skupiny, ke které se chtějí přidat. Zároveň dostáváme dopisy protestů od studentů určitých skupin, všeobecně známých svou falešností.

Problém je, že my nejsme spolek pro očistu bojových umění. Furyu nedává pečeť kvality na nějaké dódžó, která by říkala, že jeho sdělení jsou pravdivá nebo lživá. Váš starý dopisovatel se živí jako "normální" středoškolský učitel a ta trocha peněz, kterou vydělávám, mi nedává možnost cestovat a zkoumat všechna dódžó ve Spojených státech.

Ale protože dotazů neubývá, najdete zde krátkou, stručnou učebnici, která vám pomůže rozhodnout, jestli nejbližší škola nindža-kungfu-džúdžucu-wok-pánev-tibetské meditace je legitimní. Vážně existuje několik jednoduchých kroků jak ještě předtím, než mě kontaktujete, zjistíte, jestli je vaše skupina pravá nebo ne.

Projděte si literaturu

I když se Furyu zdržuje vydávat přímé komentáře o určitých skupinách, dá se v různých zdrojích najít řada podstatných informací o lidech a stylech bojových umění. Knihy Donna F. Draegera o asijských bojových uměních jsou dobrým místem, kde začít.

Pokud se jedná o moderní formy -dó, jako karatedó, džúdó, aikidó a podobně, bude vaše hledání relativně snadné. Můžete se zeptat učitele, zda je klub přidružen k nějaké asociaci. Každá forma -dó má nad sebou velké zastřešení v podobě nějaké organizace, která uděluje certifikáty a stupně jejím členům. Některé školy jsou nezávislé, vzhledem k politickým a/nebo personálním rozporům, ale pořád můžete zkontrolovat zda jsou dobří či nikoli, odkazem na informace o nich publikovaných. Pokud chcete například vědět, jestli Jiyushinkan (skutečný, nezávislý klub) učí funkční variantu aikidó, můžete se podívat na jejich hodiny, promluvit si s učiteli a pak kupříkladu porovnat to, co oni učí, s knihami o aikidó v nějakém velkém knihkupectví.

Internet, jakkoli je snadné v něm najít podvodné informace, je vynikajícím zdrojem pro síťovou práci. Řada diskusních skupin je schopna dodat vám kontakt na člověka, který dokáže poskytnout upřímný názor na téměř všechny skupiny bojových umění ve Spojených státech. Existují diskusní skupiny pro karate, aikidó, iaidó a džúdžucu. Pošlete dotaz na skupinu a dostanete řadu odpovědí snad od každého, kdo na to má nějaký názor, a to v řádu několika dnů nebo dokonce hodin.

V případě Korjú (staré bojové umění) je pátrání náročnější, proto najdete více falešných informací, padělků a "zaručených mistrů" než třeba pro Šotokan karate. Má to prostý důvod, většina literatury zůstává v Japonsku, zatímco v Americe není tolik cvičících, kteří se mohou snadno vrátit k původním zdrojům materiálů. Jak máte vědět, že Mistr Joe Bob je skutečně učitelem nějakého starodávného umění boje mečem, zvaného Tenšin Šoden Šinkage Šintó Booga Booga-rjú?

Opět se při návštěvě dódžó pokuste získat tolik informací, kolik můžete. Pak se snažte najít další zdroje informací, které potvrzují nebo vyvracejí jejich prohlášení. Vím že za to, že jim přidělávám práci, mě budou příslušní lidé nenávidět, ale mimo výše zmiňovaných knih a internetových skupin existuje několik jedinců, kteří vám mohou pomoci, pokud nejsou zrovna zavaleni prací. Hugh F. Davey z Shudokan Martial Arts Association udržuje pevné spojení s akreditačními autoritami v Japonsku. Diane a Meik Skossovi z Koryu Books byli/jsou členy několika korjú a studijních skupin v Japonsku už mnoho let. Kim Taylor, který vydává Iaido Newsletter, učí na Unversitě Guelpha v Ontariu v Kanadě, a sponzoruje několik seminářů o iaidó a meči, je také velmi dobrým zdrojem. Všechny tyto osoby můžete nalézt procházením internetu na jejich webových stránkách a/nebo diskusních skupinách.

Lidé jako Skossovi nebo Kim Taylor se stávají stále potřebnějšími, protože i podvodníci se organizují do vlastních legitimních skupin. Aby si udělili punc opravdovosti, spojují se některé skupiny dohromady a udělují si navzájem černé pásy i desáté dany… Tím pak jedna druhé legitimuje svojí podvodnost. Pokud tedy budete kontrolovat nějakého instruktora u jeho garanční skupiny, dostane se vám dojmu, že jsou naprosto praví, dokud nezkontaktujete na internetu lidi, kteří k nim nepatří.

Pokud se jedná o korjú, v devíti případech z deseti bude zapsáno v Bugei rjúha daidžiten, přehledu systémů bojových umění sepsaném Watatanim Kijošim a Jamadou Tadašim. Tato kniha má více než 1000 stran psaných drobným písmem a stále není úplně přeložena do angličtiny, a získání tištěné kopie z Kanda v Tokiu vás bude stát několik set dolarů. Ale kvalitou stojí daleko nad jinými vícejazyčnými průzkumy a kdykoli se mě někdo zeptá na nějaké nejasné korjú, je to první kniha, po které sáhnu.

Dalším varovným znakem, že váš styl může být falešný, je případ, kdy se zeptáte na rodokmen a učitel nebo starší studenti vás odbudou poznámkou, že nejste připraveni na tak tajné vědomosti… Japonská společnost je známá svou zálibou v papírování a všechna legitimní bojová rjú (styly) byly vytrvale zaznamenávány a dokumentovány v nějakém provinčním nebo klanovém zápisu. Watatani a Jamada sestavili všechny známé reference do výpisu několika stovek rjú. Pokud korjú není zmíněno v Bugei rjúha daidžiten, bude to velmi podezřelé.

Ne všechny knihy mají stejnou informační hodnotu

Jen varování. Ne všechny knihy, které najdete u vás v knihkupectvích, budou mít rozumný obsah. Jako žurnalista s letitou praxí jsem se setkal s lidmi, kteří věřili všemu tištěnému prostě proto, že je to černé na bílém. Tak to samozřejmě není. I ti nejupřímnější spisovatelé se mohou dopustit chyby. V dnešním vzestupu masmédií a vidinou snadno vydělaných peněz jsou knihy, časopisy a Internet zaplaveny podvody všeho druhu, nejen z okruhu bojových umění. Knihy vytištěné na vábivém lesklém papíru, plné pestrých fotografií, se mě osobně zdají plné svinstva (omlouvám se za ten výraz, ale taková byla moje reakce na některé materiály, které vídám).

Někdo mi tuhle poslal knihu o svém učiteli a stylu, možná abych si dal pozor na toto "jedinečné individuum". Co jsem tam našel, bylo pečlivě naaranžované uctívání založené na obdivu zbytku studentů; podvod páchaný desetiletí pomocí mistrného použití neznáma, orientálního stereotypu a nepochopení japonské historie.

I když se nějaký instruktor objeví v Black Belt, Inside Karate, Karate-Kung-Fu Illustrated nebo v podobném důležitém časopisu, neznamená to, že je pravý. Nechápejte mě špatně. Neodsuzuji tyhle časopisy. Jsou dobré v tom, co dělají. Nabízejí zábavu z hlavního proudu bojových umění poměrné většině lidí, cvičících u nás bojová umění. Zdá se však, že přecházejí tolika různými medailony tolika různých "mistrů" bojových umění, takže nevyhnutelně proklouzne dovnitř i několik podvodníků. Pokud ale člověk ví, na co koukat, snadno je rozezná. Opět bych spoléhal na materiály získané kritickými studiemi, třeba od Hugha F. Daveye, Kima Taylora a dalších.

Sledujte viditelné příznaky

Můžete také studovat prostředí. Hodně skutečných učitelů bojových umění, ať už profesionální nebo příležitostní instruktoři, by se jako profesionálové měli chovat. Představte si senseie mimo jeho skupinu jako například doktora, právníka, učitele nebo jiného profesionálního obchodníka. Zapůsobila na vás jeho osobnost a chování tak, že byste mu věřili? Navzdory některým populárním tvrzením, učitelé bojových umění v Číně a Japonsku obvykle vystupují jako normální, příjemní lidé. Nevyjadřují se lámanou angličtinou a nežijí v klášterech. Ve skutečnosti řada učitelů z Asie, stranou od velké moderní společnosti, si na výuce bojových nevydělá moc peněz. Žijí normální životy a jednají jako normální lidé, i když mohou vyučovat neobyčejné schopnosti. Když váš kavkazský mistr Džanken-Po-rjú mhouří oči, aby vypadal ještě orientálněji, huhňá jako kombinace Marlona Branda a mistra Po, ale celý život strávil v Butte v Montaně (nebo v Praze na Žižkově, pozn. red.), nemyslete si, že to bude nějaký rozumný učitel. Spíš si uvědomte, že má zřejmě vážný duševní problém.

Když jsme jako studenti měli seminář s mistrem stylu Wu tchai ťi čchuan. Eddiem Wu, nikdy nám nic nezamlčel. Místo odbíhání od tématu šel vždy rovnou k věci, diskutoval jasně a logicky. Když jsem něco nepochytil a říkal jsem, že nerozumím nějaké technice, neřekl: "Hej, zelenáči, musíš 20 let meditovat a sedět na desce s hřebíky, než to pochopíš…" On prostě řekl: "Chyť mě." Chytil jsem ho a v průběhu letu vzduchem jsem rychle pochopil, o čem to mluvil.

A když moji japonští učitelé a sempaiové v Japonsku představovali škálu různých osobností, nikdy jsem nepotkal učitele, který by se šklebil a bručel jako samurajové Tošira Mifuneho z 15. století, vyjma jednoho chlapíka, a ten byl zjevně mrzout a ostatní lidé s vysokým stupněm ho neměli zrovna za inkarnaci moderního samuraje. Říkali mu (mě za jeho zády) starý šťoura plašan.

Všímejte si pozlátka. Moderní školy stylů -dó mohou mít samozřejmě věci, které lákají rodiče, aby zapsali své děti - tituly, plakáty, exoticky vypadající zbraně, symboly a nášivky. No proč ne. Ale není toto pozlátko důležitější než trénink? Zastiňuje řada medailí a výzdob na tréninku vlastní vybavení? Pokud ano, možná se učitel chce za něco schovat - třeba že cvičení kat (forem) je fakt otrava.

Korjú jsou mnohem prostší. Pokud tedy vejdete do korjú dódžó a najdete všechny možné orientálně vypadající dekorace, považujte to za varovný příznak. Mnohá korjú jsou ovlivněna šintoismem, zenem, a/nebo japonským esoterickým náboženstvím v jejich architektuře a dekoracích, tíhnou tudíž ke strohosti a jednoduchosti ve smyslu tréninkových potřeb a vybavení dódžó. Ručně psaný svitek, možná květinové aranžmá, jednoduchý oltářík a stojan tréninkových zbraní. Tohle celkem přesně vystihuje jedno z mých domovských dódžó v Japonsku. Určitě žádný velký tygr na namalovaný na černém sametu.

V pozadí legitimity

Prokličkovali jste minovým polem. Myslíte si, že jste uvnitř skutečného stylu. To však ještě není konec dobrodružství. V pozadí za rozhodnutím, zda je styl skutečný či ne, si musíte položit otázku zda chcete opravdu patřit do této školy. Pokud zrovna nechcete docházet pouze dost dlouho na to, abyste získali žlutý pás, zapůsobili na kolegy z kanceláře, a pak toho nechali, měli byste si uvědomit, že závazek daný mistru bojových umění vám vezme mnoho let života. Je tohle konkrétní dódžó tím místem, kde se budete tak dlouho cítit dobře?

Ano, učitel může být skutečný, ale dělat bojová umění v místě, kde třeba hlavní instruktor bije mladá děvčata, to není zrovna nejlepší místo, ať si naši američtí politikové říkají co chtějí. Vytvářejí sempaiové a učitelé zdravé, pozitivní prostředí, ve kterém se děti budou učit dobrým hodnotám respektu, upřímnosti a etiketě, nebo se dódžó zabývá pouze vytvářením agresivních rváčů a násilníků, kteří budou vyhrávat v duelech na turnajích a zápasištích?

Můj článek se netýká některých dalších hybridů, které se tvoří dnes. Tito lidé, kteří je vytváří, jsou alespoň čestní v tom, že na rovinu řeknou co dělají. Mohou kombinovat karate a aerobik, s doplněním o údery thajského kick-boxu, volno-stylové zápasení, kung-fu a cokoli dalšího, co potřebují pro svou improvizaci. Můžu říct jen tolik. Pokud máte něco takového rádi, berte jako varování fakt, že to co vidíte, je přesně to co dostanete. Dostanete guláš toho všeho a žádný silný a konzistentní styl. Je jen na vás, jestli vás takový přístup k bojovým uměním osloví či ne. A opravdu, řada lidí má radši saténové pyžamo, trikot a šlapavou muziku s přídavkem karate-aerobiku, než něco klidného, kontrolovaný a vážný "tradiční" trénink bojových umění. Tady to není otázka poctivosti. Tihle lidé (budiž jim přičteno k dobru) vám alespoň rovnou dopředu řeknou, že učí namixovaný systém, který jejich geniální mysl stvořila. Myslím, že je to hlavně otázka chuti a třídy.

Na druhé straně stejným extrémem jsou školy bojových umění, založené na kultickém chování. Lidé mohou namítat, že klasické kostelní skupiny jsou jako "sekty"“, ale katolické kostely v Americe nežádají po svých ovečkách, aby odsuzovaly vlastní rodiče a přátele a dělaly věci, které je zraňují nebo ničí jejich životy. Opravdové kostelní skupiny, ať už věříte jejich náboženství nebo ne, fungují v rámci sociálních zvyklostí a morálky, a bývají zpravidla silou k dobrým skutkům a ušlechtilejšímu konání. Sekty na druhé straně využívají vážné vymývání mozků a progresivní skupinovou dynamiku. Její lidský vedoucí má vždy pravdu, i když spí s mladými chlapci a děvčaty ze skupiny, protože Ježíš je s ním. Zakladatel je inkarnací Ježíše Krista, i když si odkroutil určitou dobu ve vězení za vydírání, praní peněz a daňové úniky. Pokud to přirovnáme k dódžó, i tam budou pak lidé spolu pevně spjatí a prostředí přátelské, ne ovšem sektářské. Učitel bude respektován, ale nebude stavěn na vysoký piedestal.

(Poslední fáze příšerného svazku mezi náboženskými sektami a sektami bojových umění může být ve spolupráci, i takové, jakou jsem nastínil. Zprávy v časopisech a zprávy z kontaktů po Státech naznačují, že hlavní sektářské náboženské skupiny plánují odkoupit řetězce některých klubů bojových umění a používat je jako náborová střediska pro vstup mladých členů do skupiny. Pak by bylo to hrozné spojení mezi kultickými skupinami bojových umění a náboženskými sektami dokonáno.)

Na závěr…

Náš věk je věkem klamu. Falešná vlastnictví a podvodníci na každém rohu v každém lidském počínání, od náboženství přes obchod po bojová umění, slibují spásu, ale berou vám vaše peníze, vaši pravdu a vaše duše. Pokud jste v takové skupině, a stále chcete věřit přes zřejmá fakta, pak ochraňujete lži a nečestnost. Měli byste takový svazek ukončit jak nejrychleji to půjde. Pokud chcete vědět, zda je určitá skupina legitimní dříve než se k ní přidáte, snad vám tenhle krátký článek pomůže rozhodnout, než do toho skočíte po hlavě.

Vždy jsem cítil, že mezi náboženstvím a bojovými uměními je rozdíl. Z důvodů, které hned objasním, jsem cítil, že lze patřit k libovolnému náboženství (nebo být nevěřící) a stále budete schopni dělat libovolné bojové umění, i ta nejesoteričtější, dokud budete tolerantní k cizím kulturám a jiným než západním konceptům. Bojová umění jsou však jako náboženství v tom smyslu, že jejich struktura a systém jsou velmi blízké zneužití a rozvinutí kultického chování nebo hamižnosti.

Blázni a jejich peníze se pak rychle rozloučí. Nebuďte blázny. Používejte zdravý selský rozum a dostupné zdroje, pomohou vám rozhodnout zda se připojit ke skupině bojových umění. Nenechte se oklamat snem o velkém mistru bojových umění, abyste přehlédli lži a falešné proroky, kterými mohou být.

Mé poděkování patří Otci Douglasu Skoylovi za inspiraci k napsání tohoto článku.

Článek je použit s laskavým svolením jeho autora. Další použití a šíření tohoto překladu nebo originální verze v jakékoliv formě je možné pouze s písemným svolením autora.

Wayne Muromoto se několik let vážně věnoval různým bojovým uměním jako Kodokan džúdó, Šitó rjú karatedó, aikidó, iai a naginatadó, předtím, než v roce 1984 odjel do Kjóta v Japonsku, aby studoval čajový obřad školy Urasenke. Právě tam po večerech trénoval Takeuči rjú pod vedením Jotaro Ona z Čofukan dódžó a Musó Džikiden Eišin rjú pod vedením Mosao Ómori v Butokudenu. Po návratu na Havaj byl povzbuzen k založení pobočky obou škol iai i Takeuči rjú. Potom, co se vrátil několikrát do Japonska a získal vyšší kvalifikaci otevřel v roce 1990 malý klub. V současnosti je držitelem učitelského stupně daigeiko v Takeuči rjú a sandan v seitei iai. Wayne je bakalářem v oborech Japonština a literatura na Cornellově univerzitě. Vystudoval výtvarné umění na havajské univerzitě. Byl novinářem, středoškolským učitelem, vydavatelem Furyu the Budo Journal Současně je instruktorem grafického designu na vyšší střední škole. Vedle toho studuje čajový obřad a příležitostně tchai ťi čchuan.

odkaz:
Seifukan dódžó, které založil a vede Wayne Muromoto

webmaster Tenšin dódžó 2006 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek