Zpráva ze 14. semináře
Šintó musó rjú džó v ČR
pro zvětšení klikněte V první polovině dubna jsme zorganizovali ve Zlíně další víkendový seminář tradičního džódó s Fredem Quantem z Holandska. Jde o národní stáž, kterou pořádáme jednou ročně, obvykle na jaře. Cvičení se účastnilo přes třicet džódistů různé úrovně znalostí, z Česka a Slovenska, Maďarska a Bulharska. Cvičení začalo obvyklým úvodním přivitáním a několika vřelými slovy od dobře známého a oblíbeného učitele. Hned nato jsme se rozestavili v dódžó a půl hodiny cvičili kihon tandoku na místě, pouze nejdůležitější techniky, k tomu pár základních pohybů - šómen, kesa giri nebo "džódan giri" tak, jak cvičí Nišioka sensei. Ihned nato jsme pokračovali jako obvykle - tedy trochu učikomi geiko, kihon sótai (základní techniky ve dvojici), něco málo s bokkenem a katy - omote, čúdan, ran-ai… Začátečníci se učili nové věci, zatímco ostatní opakovali, co už znají s jinými partnery a v trochu jiném duchu než doma a s těmi, které znají. Řekl bych, že se pracovalo velmi samostatně. Fred Quant vždy ukázal celou sadu technik a nechal ostatní pracovat ve dvojicích. Po celé dva dny kolem nás procházel a opravoval chyby, přidával instrukce a odpovídal na dotazy. Pravda je, že dotazy padaly spíše zřídka, jak mi potom řekl: "bud se ti lidé stydí anebo už to všechno znají". Na tomto semináři bylo cvičení opravdu velmi individuální. Fred vždy nechává ostatní, ať se sami rozhodnou kolik toho nacvičí a kolik nakoukají. On nám jde pouze příkladem. Pravda je, že stojících a okolo koukajích postav v dódžó moc nebývá, ale vždycky se někdo najde. Je to jejich volba. Během stáže, v sobotu pozdě odpoledne, proběhly zkoušky na stupně kjú. Kandidáti na 5. až 1. kjú uspěli a pan učitel vřele ocenil jejich úsilí a úroveň. Sám jsem nebyl překvapený úrovní kat, protože všichni odcvičili přesně tak, jak cvičí vždycky, nikdo nic nepokazil. Byl jsem mile překvapený tím, jak všichni zvládli kihon ať už s partnerem nebo samostatně. Myslím, že kihon byl během zkoušek ukázkový. Osobně jsem si také neodpustil malou "zkoušku". S Fredem jsme se domluvili, že ukážeme samidare a gohon no midare, přestože se na stáži tyto pokročilé wazy necvičily. Ačkoliv jsme společně takové enbu předtím ještě nedělali, zvládli jsme to… I když já spokojený nebyl. Později jsme se shodli, že musíme pracovat na jojú. Co znamená toto slovo není snadné vysvětlit - osobně se mi nejvíc zamlouvá vyrovnanost. Jinak řečeno, zařídit si to v hlavě tak, aby partnerův pohyb zpomalil a člověk na ten svůj měl víc času. Zatímco nejpokročilejší neměli příležitost naučit se novou wazu, všichni do úrovně ran-ai procvičili novou techniku. Nová kata (nebo dvě) na podobné stáži je vždy bonusem, nikoliv pravidlem. Stále častěji se každému stane, že na novou katu nezbyde čas a prostor. Potom je třeba věnovat úsilí předchozím wazám a objevování nových myšlenek, principů a zákoutí v nich. Tyto národní semináře s Fredem Quantem jsou naší odměnou za celoroční práci. Snažím se ale, abych já i ostatní čeští džódisté, měl možnost potkávat ho i další učitele několikrát v roce na jiných stážích po celé Evropě. Učitelé džódó, kteří s námi spolupracují a vedou nás, jsou různí. Jejich technika je osobitá, výklad i metoda vedení studentů se liší. Fred prostě ukáže dynamickou, razantí a přesnou techniku - vysvětlí stručně, co je nejdůležitější. Nijak výklad nenatahuje, nesnaží se změnit víc, než chyby, které děláme v pohybu, postojích a wazách. Co říká a vysvětlí, dokáže také přesně zacvičit a to je, co nás na cvičením s ním baví.
Díky všem za účast a úsilí a
nashledanou na další stáži. text: Patrik
Orth Zlín, 20. dubna 2010 webmaster Tenšin dódžó 2006 - 2010 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
